Už před mnoha lety se v médiích začaly objevovat první zprávy o tom, že se chystá vstup českého týmu do nejkvalitnější evropské soutěže. V této souvislosti se hovořilo hlavně o Hradci Králové a Karlových Varech. Vůbec největší zklamání ale přišlo před minulou sezonou, když nám KHL vyfoukl Poprad.

Na český start v soutěži jsme si tak museli počkat až do této sezony, kdy se Lev přemístil z Popradu zpět do Prahy. Poté už následovala anabáze se sháněním hráčů a haly, ve které se bude hrát. Osobně považuji za velkou škodu a ostudu, že se zástupcům klubu nepodařilo vyjednat O2 Arenu. Kdo jiný by tam měl hrát? Slávie, na kterou chodí v průměru 3 000 lidí? Myslím, že vysočanský stánek by Lvu slušel mnohem více.

Mnozí odpůrci tohoto, přiznejme uměle vytvořeného komerčního klubu, tlachali něco v tom smyslu, že Lvu nikdo fandit nebude. Zpočátku to tak opravdu vypadalo a v holešovické Tipsport Areně se na Lva chodilo jen dívat. Stačilo však pár vítězných zápasů a fanouškovská základna se začala rozrůstat.

Když jsem se doslechl, že pár zápasů bude přeci jen možné shlédnout v O2 Areně, ani na vteřinu jsem neváhal. Jen co jsem se přihlásil k online rezervacím, bylo už prakticky vyprodáno. Aby ne, když do Prahy mělo přijet Dynamo Moskva s Ovečkinem. Lístky jsem nakonec sehnal, i když byly do úplně nejvyššího sektoru v poslední řadě. Výhled na plochu byl přesto fantastický. Musím uznat, že ten, kdo O2 Arenu navrhoval, je borec.

Zpět k samotnému zápasu a k fanouškům Lva. Kromě zábavného předzápasového programu nás okamžitě pohltila vskutku zvláštní atmosféra. Kotel Lvů byl napěchovaný k prasknutí a ostatní příznivci si už od počátku užívali zápas KHL. Zpívali hymnu, oslavovali pražskou soupisku, zatleskali každému pokusu o střelu, no prostě byli pořádně slyšet. A zajímavý úkaz byl k vidění i po skončení zápasu. Lev brankou Ovečkina prohrál a přesto se všichni usmívali. Na české poměry něco neskutečného!

Tým, kterému nikdo moc nevěřil, svůj první souboj vyhrál. Z diváků udělal fanoušky. Tak kluci, teď už jenom vyhrát ligu.