Hlavní městem, pokud se to tak opravdu rozhodneme nazvat, je Valetta. Kopcovité městečko vystavěné podle šachovnicového vzoru architekta Lapparelliho, takže pokud se přece jen v malebných uličkách ztratíte (jako já v mnohých případech), je opravdu velmi snadné se znovu zorientovat. Každá ulička je naprosto jedinečná – některá je smutná, jiná rušná a rozverná, další uchvátí krásou historických budov.

Historie Malty je neuvěřitelně bohatá, naleznete zde zachovalé chrámy, starší než Stonehenge, pozůstatky mnoha staletí kolonialismu i děsivé následky druhé světové války. Pravděpodobně největším historickým lákadlem, zapsaným na seznamu světového dědictví UNESCO a náhodně objeveným při přestavbě starého domu v samotném srdci Malty, je „Hypogeum“. Jedná se o podzemní chrám z doby 3800 př.n.l., původně sloužící zřejmě k obřadním účelům. Pokud máte zájem o návštěvu, je třeba zarezervovat si lístky minimálně 5 týdnů předem.

Malta má po svých bývalých britských kolonistech spoustu pozůstatků. Jezdí se vlevo, úředním jazykem je kromě maltštiny i angličtina a i v těch nejobyčejnějších a nejzapadlejších obchůdcích najdete britské potraviny a klasický Earl Grey, za které zaplatíte v Eurech. Anglicky se opravdu domluvíte všude. Ostrov je častou destinací studentů, kteří si chtějí zlepšit znalost jazyka a zároveň si užít příjemného prostředí.

Moře na Maltě však není zrovna nejpřístupnější. Jeho krásu kazí občasná špína, kterou po sobě lidé zanechají, a pak také ostrá skaliska. Jestli mi něco vyrazilo dech, pak to byly medúzy. V životě jsem neviděla tolik medúz a také tolik požahaných lidí, jako právě tady. Myslím, že jsem si vytvořila lehčí formu medúzo-fobie a bez brýlí bych asi do moře nevlezla. Malta má sice pláž Golden Bay označenou modrou vlajkou (prestižní označení nejkrásnější a nejčistší pláže), ta je ovšem beznadějně přeplněná turisty a značně jí to ubírá na exkluzivitě. Pokud vám nevadí zajít si kus pěšky, ve vzdálenosti dvou kilometrů naleznete jednu z nejkrásnějších zátok. Jmenuje se Gnejna Bay, pyšní se průzračně čistým a přístupným mořem, osobitou a přátelskou atmosférou.

Malťané jsou opravdu vstřícným a přátelským národem, nepočítáme-li ty, co se vám snaží něco prodat. Mají na všechno spoustu času, jsou velmi komunikativní, rádi se s vámi dají do řeči a povídají o těch nejběžnějších i nejzávažnějších věcech. Při troše štěstí Vám ukážou i místní kavárny (značně nepodobné těm komerčním umístněným na hlavních třídách) a pozvou vás na pravou maltskou kávu. Ta překvapí neobvyklou vůni a chutí. Je bez mléka a velmi silná, s charakteristickým aromatem tabáku. Nicméně při následujících doušcích pocítíte zvláštní požitek, který si záhy začnete vychutnávat.

Malta je protkána hustou sítí autobusové dopravy, má to ale háček. Pokud byste čekali, že se bude jezdit dle jízdních řádů, jste na omylu. Řidiči zběsile kroutí volanty svých vozů v naprosto nepředvídatelných časových intervalech, navíc ještě pustí klimatizaci na nejnižší možnou teplotu. Často má pak člověk zdání, že přestoupil z výhně přímo do mrazáku. Víte-li, že se daný den budete po Maltě přepravovat tímto způsobem, opravdu se vyplatí přibalit s sebou lehký svetřík či šátek. 

Jestli jsem na Maltě něco postrádala, pak to byla zeleň, místo ní je zde vyprahlá, jen mírně zvlněná a chvílemi nezajímavá krajina. Fádní dojem vynahrazuje to koncentrací historickým památek, nepřebernou možností výletů a zážitků. Máte-li zájem Maltu navštívit, vyhraďte si na to minimálně dva týdny, za týden totiž zdaleka nebudete mít možnost na Maltě projet všechna místa, která opravdu stojí za to.