Jaký je váš názor na český vzdělávací systém?

Já jsem studoval ještě za "totáče" a moje škola byla hodně odborná a zhodnotil bych ji jako dobrou školu. Ale nejsem si jist, zda dnes školství má tu strukturu, kterou by mělo mít a jestli vychovává a generuje lidi v odbornostech, které jsou pro naši zemi potřeba... Na druhou stranu, je otázka, jestli je vůbec možné vychovávat studenty pro obory, které firmy aktuálně potřebují. Věci se v moderním světě mění hrozně rychle a je občas velmi složité s nimi držet krok.

Co vidíte jako největší problém českého vysokého školství?

Velkým problémem je takzvaný inbreeding. Vysoká škola v Česku má nějaký formát. Řekněme, že rektor řídí univerzitu významnou část svého života. Když zemře, nahradí ho někdo z řady vysokoškolských učitelů. Podle mého názoru, tam není žádný přenos myšlenek. Kdybych byl v pozici regulátora, což nejsem, tak bych vytipoval dvě či tři klíčové univerzity, které mají zvláštní význam, a naimportoval tam špičkové rektory ze zahraničí. Třeba z Harvardu, z Yaleu apod. Když vyměníte leadera, dopad na systém je okamžitý. To je podle mne způsob, jak u nás vybudovat prestižní univerzity celosvětového rázu.

Bavila vás škola? Co jste studoval?

Škola mne bavila. Na střední jsem studoval elektrotechniku, protože rád rozumím věcem, zejména tomu, jak fungují. Když rozumíte fungování světa, dokážete s vysokou pravděpodobností předpovídat, jak co dopadne. Tím pádem jste schopni postavit důkladnější strategii a odolat nečekaným situacím. Proto jsem se vždy snažil rozumět principům, protože principy jsou neměnné.

Na vysoké škole jsem studoval informační technologie. Nepohodl jsem se s vedoucím katedry  Vždy jsem totiž měl problémy s automatickým respektem k autoritám. Lidi respektuji pro to, jací jsou, ne pro jejich tituly či postavení. Třeba k našemu prezidentovi z evidentních důvodů moc velký respekt nemám. Druhá věc je, že jsem měl problémy s matematikou. Konkrétně teorie grafů, což je vlastně docela úsměvné, protože teď vyvíjím aplikace Lifago Taxi a tyhle věci jsou tam potřeba, nicméně tyhle problémy za mne řeší jiní lidé. Z obou důvodů jsem školu nedokončil a přestoupil na ČVUT do Prahy. Tam jsem již ani nestihl zahájit studium, jelikož jsem již v té době začal podnikat.

Pojďme se bavit o programu Renesance. Jak vás napadlo vytvořit stipendií program pro české studenty?

Když jsem odešel z vedení Adleru a cestoval jsem po světě, přemýšlel jsem nad svým novým posláním a studoval angličtinu. Tenkrát mne napadlo, že se budu starat více o životní prostředí a o místo, kde jsem se narodil. Také jsem si uvědomil, že čím více lidí bude mít možnost vycestovat a studovat, jako jsem studoval já, tím lépe se nám tady v Čechách bude žít.

Mimochodem, když jsem otevřel fond Renesance, slíbil jsem, že do toho dám 700 tisíc Kč. Bylo to v září, v době kdy se relativně hodně dařilo. V lednu jsem odjel na Hawaii, na cestu kolem světa a na konci ledna mi volal společník, že moji dva bývalí přátelé vytunelovali naši firmu. Škoda se počítala v desítkách miliónů korun. Když jsem se vrátil zpět do Čech, začalo peklo a peníze nebyly vůbec na nic. V květnu se ozvala nadace, že potřebuje přislíbené peníze, aby vybraní studenti mohli odjet. Já ty peníze najednou neměl, šel jsem tedy do banky a vzal jsem si úvěr. Tu půjčku do dnes splácím. Přesto, když hovořím se studenty po návratu z ciziny, vím, že to je jedna z nejlepších věcí, které jsem v životě udělal a dělám. 

Renesanci se také snažím šířit dál. Pokud někdo projeví zájem o know-how nadace, nemám problém ho poskytnout.

Jak Renesanci financujete?

Renesanci dávám 10% ze svého ročního příjmu. Nejsou to firemní peníze, jelikož můj společník vášeň pro filantropii nesdílí. Říká, že alespoň jeden člověk ve firme musí mít zdravý rozum. Každopádně, když mi přijdou peníze na můj soukromý účet, tak vezmu těch 10% a vědomě je pošlu nadaci. V tu chvíli si vždy otestuji, zda to myslím vážně.

Kolik peněz na stipendiích ročně rozdělíte?

Přibližně čtyři sta až pět set tisíc. Pokud uspěji ve volbách a stanu se primátorem města Ústí nad Labem, věnuji celý svůj plat stipendijnímu programu. Jdu do toho jako do veřejné služby ne kvůli penězům.

Jaká jsou kritéria pro přijetí do programu Renesance?

Přihlásit se může kdokoli. Dokonce jsem měl i zájemce ze základní školy. Rozhoduje šestičlenná komise. Svou roli samozřejmě hraje i vstupní dotazník.

Hodně často zmiňujete slovo "komunita"? Můžete ho Českým čtenářům více přiblížit?

Města a komunity v Česku jsou nefunkční. Kontakt mezi lidmi je minimální, každý žije jen pro sebe. To vede k izolaci. Neexistuje komunitní život ani společné zážitky. Řekl bych, že se tu nežije dobře. A teď si vezměte opak - funkční komunitu. Ta by měla fungovat jako jeden organismus. Nejprve má komunita nějakou vizi, například: "Tady se bude žít dobře." Potom je třeba lidi mezi sebou propojit. Vytvořit důvody, aby se setkali a mohli spolu přirozeně mluvit. Ve funkční komunitě bývá každý týden třeba třicet akcí a událostí. To v nefunkční komunitě úplně schází. Důsledkem je pak izolace a rozvoj jevů jako je je korupce, nezájem o veřejný život, nezájem o politiku, osamělost, pocit ztráty radosti ze života apod.

Na Novém Zélandu je dohoda: "Když potřebuje někdo pomoc, tak já mu pomůžu, protože vím, že až já budu potřebovat pomoc, tak mi někdo pomůže." Úžasné. U nás je dohoda: "Já pomůžu tobě, ty pomůžeš mně." Jenže když píchnete kolo na dálnici, tak než pojede ten, s kým jste domluveni, tak se načekáte. Ale než pojede kolem někdo na Novém Zélandu, to čekáte několik sekund. To je celý rozdíl. A v zemi, kde tyhle dohody neexistují, kde je to zapomenuto, se nemůže žít dobře.

Pokud víte, že se vám ve vaší komunitě nežije dobře, máte v podstatě dvě možnosti. Buď se můžete odstěhovat, nebo začít měnit místo, kde žijete. I jeden člověk může znamenat velký rozdíl.

Co byste v Čechách změnil?

Většina problémů se nedá vyřešit za noc, zejména ty, co za noc nevznikly. Já bych zůstal u vzdělávání, to je základ všeho. Češi jsou relativně schopní, ale často jim třeba chybí sebevědomí. Proto je důležité, aby celá nová generace jako součást svého vzdělání vycestovala na rok na dva za vzděláním hezky do ciziny. Pak se naše společnost propojí kulturně a myšlenkově obohatí a ozdraví.