Samotní Američané vás zaujmou hned. Jsou vždy slušní, neustále se na vás usmívají a ptají jak se máte. Jsou pracovití, protože v Americe platí že se každý musí umět ohánět. Kdo pracuje ,má se dobře. Ale získat a udržet si práci vyžaduje „guts“(kuráž, sílu). Kdo se přidá mezi 9.5% nezaměstnaných, nemůže se spoléhat na sociální systém - sociální dávky by stačili sotva na zaplacení zdravotního pojištění. Čechům se toto může zdát kruté, ale Američané se doslova chlubí tím, že nemají socialní systém. Oni se prostě spoléhají na své vlastní síly.

 

Mladého Čecha překvapí rozdíly v konzumaci alkoholu. Hranice je zde nastavena na věk 21 let. Nutno podotknou, že se tato hranice velice přísně hlídá. Kdo podá alkohol nezletilému, ten se vyvstavuje nebezpečí zatčení. Samotný mladiství tím riskuje zápis do „rejstříku“. Tento zápis mu pak zajístí, že se nedostane na univerzitu, vyhodí ho ze školních kroužků a pravděpodobně nedostane nikdy dobrou práci. Většinou je jediná možnost zaplatit si dobrého právníka, aby vás z toho dostal.

 

Právní systém má zde také úplně jinou úroveň. Zde již nikoho nezajímá pravda, jen to, co dokážete prosadit  před porotou. Příkladem je například nedávný případ s ženou Casey Anthony, která utopila své dítě, aby mohla jít pařit. Pořídila si dobrého právníka, který docílil i přes jasné důkazy o její vině, její beztrestnost. V Americe to zkrátka platí tak, že pokud máte soud, kupte si drahého právníka, a ten vás z toho dostane. O skutečné vině se nejedná. 

 

V celé Georgii, ostatně jako v celých Spojených státech, není mnoho památek, a těch pár co se zde nachází, jsou nesrovnatelně mladší než jejich evropské protějšky. To však neznamená, že Američané nemají styk s historií! Naopak skoro všichni Yankeové  se zajímají o všechno, co je evropské. Je známo mnoho případů, kdy chtěli koupit starý evropský kostel, rozebrat ho a sestavit si ho doma. Zájezdy do Evropy jsou velice populární, a co mě velice zaujalo, každý se zajímal o svůj původ mnoho generací zpět.  Pro Čecha, jako příslušníka nejvíce nevěřícího národa na světě byl také podivuhodný počet kostelů všelijakých odvětví křesťanské víry, našincům naprosto neznámých.

Navštívil jsem také 2 státní parky, a musím poznamenat že byly v naprosto perfektním stavu, včetně státem spravovaných hotelů a campů. 

 

Atlantu zná celý svět jako kolébku Coca-coly. Je zde obrovské muzeum World of Coke dedikované tomuto nesmrtelnému nápoji. Pro mne byla prohlídka této „továrny na radost“ spíše demotivující. Doslova špatnou místností byla tzv. „Tasting room“, místnost obsahující desítky automatů, které zadarmo čepovali všechny značky nápojů, které společnost vlastnila. Avšak po vyzkoušení toho, jak se lidé napájejí v Japonsku, Jižní Africe, Chile nebo Indii, se vám neudělá moc dobře. 

 

Američané nebojují o ceny ropy jen tak zbůhdarma. Vzdálenosti jsou zde obrovské, veřejná doprava mizerná a mimo město prakticky nedostupná. Z toho důvodu zde všichni jezdí autem a to včetně 17-ti letých studentů. Ceny benzínu jsou třetinové oproti těm českým, tudíž okolo 12Kč za litr, a sebemenší změna je znát na rodinném rozpočtu. Dvě auta jsou minimem pro každou rodinu bez ohledu na počet členů. Ničím neobvyklým není dokonce to, že rodina vlastní větší počet automobilů než má členů.

 

Na konec bych se chtěl zmínit o americkém jídle. Vůbec se nedivím Americe  za její přitloustlé občany, protože zdejší jídlo se dá popsat slovy: “levný, měkký, strašně dobrý a je ho hodně“. Za 5$ dostanete v jakémkoliv fastfoodu burger, který je oproti jeho českému protějšku mnohem větší a navíc si můžete zvolit, co do něj chcete. Všichni to nazývají posedlostí jídlem. Sám jsem této posedlosti podlehl, a to natolik, že když jsem odlétal zpátky do České kotliny, na letišti jsem na poslední chvíli zkonzumoval pár posledních burgrů a 3 další jsem si dal do batohu, abych si mohl v Čechách užít ještě trochu toho amerického snu.