Na karlovej univerzite ste Študovali český jazyk a literatúru a divadelnú vedu. Človek by vás teda očakával v divadle, ale pracujete v rozhlase. Ako ste sa sem dostali?

Kromě Filozofické fakulty UK jsem studovala i Vyšší odbornou školu publicistiky a díky téhle škole jsem se dostala do rozhlasu. Původně jsem externě spolupracovala se stanicemi Regina, Praha, Radiožurnál a od roku 2002 jsem zaměstnaná na Vltavě. Nikdy jsem neměla ambici pracovat v divadle, rozhlas je mi mnohem bližší.

Vo vašom profile na internete je napísané, že ste slovesná redaktorka. Čo to znamená?

Pracuji hlavně se slovem. Jednak připravuji a moderuji pořad Čajovna, který jsme odstartovali v roce 2002 a kde se svými hosty vedu rozhovory převážně o kultuře, hudby tam až zas tolik nezní. Od ledna se ale moje pracovní náplň změní, protože přecházím do Centra výroby na nadstaniční pozici dramaturgyně, takže se budu věnovat zejména dramatické tvorbě.

Ako vyzerá bežný pracovný deň rozhlasového dramaturga?

Denně čtu nové hry, protože teď jich dostávám opravdu hodně. Jednak mám své autory, které jsem oslovila a kteří průběžně píší, jednak se ozývají zájemci, kteří hry slyšeli a sami se rozhodli něco napsat. S autory se scházím, bavíme se o jejich textech, škrtáme je, já je pak upravuji do finální podoby, kterou natočíme ve studiu. Rozhlasový dramaturg se také účastní natáčení, podílí se na obsazení rolí, diskutuje s režisérem a případně dělá dramaturgické úpravy v průběhu realizace.

Zároveň jsem i slovesná redaktorka, takže část týdne samozřejmě chystám Čajovny a domlouvám pořady externistů. Příprava mých Čajoven znamená kromě psaní scénářů do živého vysílání také pravidelné návštěvy divadel, čtení knih, hledání nových témat.

Všechno je to ale propojené, když se třeba setkám s autorem nějaké zdařilé divadelní hry, odvysílám s ním rozhovor a hned ho samozřejmě zeptám, jestli by neměl chuť napsat něco pro nás, ať už malou minutovou hru, nebo delší kus.

Aké sú hlavné výhody pri tvorbe rozhlasových hier oproti divadelným?

Nevím, jestli se dá mluvit o výhodách, ale v rozhlase pracujeme jenom se zvukem a tomu se vždy do značné míry musí podřídit text. V divadle je mnoho věcí postavených na vizuální složce, pro rozhlas takové scénáře upravujeme. Rovněž při obsazování je potřeba myslet jen na hlasy herců a hereček. Na rozdíl od divadla si můžeme vyhrát se zvukovou složkou, čili na tvorbě her se podílí i zvukoví designéři.

Ako vznikol nápad tvoriť minútové hry?

Inspirovala jsem se v zahraničí, protože některé evropské rozhlasové stanice už různě krátké hry vysílaly. Zejména Deutschlandradio Kultur. V roce 2009 jsme se sešli s tamní dramaturgyní a natočili jsme pár pilotních dílů, vysílaly se česky i německy – u nás i u sousedů. Tou dobou jsem ovšem byla na mateřské dovolené, tak jsem nechtěla začínat nic velkého. Když jsem se po dvou letech vrátila, rozhodla jsem se projekt upravit pro české podmínky a rozjet.

V čom sú české podmienky odlišné od Nemecka?

Zatím se snažíme točit především příběhy, čitelné situace, vstřícné k posluchačům. Někdy se setkávám s kritikou, že by lidé chtěli poslouchat větší experimenty. Řekla bych, že v Německu je projekt víc otevřený, oni natočí prakticky cokoliv. Právě probíhá Pražský divadelní festival německého jazyka, tam je to dobře vidět. Také mnohé inscenace drsnější, radikálnější. U nás je divadlo bráno spíše jako zábava.

Podobně je to i s minutovými hrami, ale musím zdůraznit, že jsme na začátku, je to otevřená platforma. Uvidíme, jak se projekt bude vyvíjet dál. Máme natočené i hry beze slov, které jsou založeny na hudební a zvukové složce.

V říjnu se miniatury vysílaly na patnácti stanicích Českého rozhlasu, tomu jsme do značné míry podřídili výběr. Momentálně je má ve svém programu jen Vltava, kde si můžeme dovolit mnohem víc. Od ledna budou pravděpodobně opět ke slyšení i jinde, například na Dvojce.

Nepovažujete jednu minútu za príliš krátky čas?

Jak se to vezme. (smiech) Hry málokdy trvají jen jednu minutu, většinou jsou na minutu až dvě, takže jsme na dvojnásobku toho času. I to je samozřejmě velmi krátké. Záleží na tom, jak autor zvládne zvolené téma nebo jaký má nápad a co s ním pak udělají režisér a herci. Někdy se to povede víc, někdy míň. Chybami se člověk učí. Zatím máme natočeno 130 her a určitě budeme pokračovat dál.

Hier je pomerne veľa, ako ste práve povedali, 130. Kde hľadáte toľkých autorov?

Jak už jsem říkala, hodně chodím do divadel. To jsou spojené nádoby, takže autory hledám například tam, ale zapojilo se i několik filmových a televizních scenáristů. Oslovila jsem také lidi, kteří dlouhodobě spolupracují s rozhlasem, třeba dramatici David Drábek nebo Daniela Fisherová. Zcela mimo tuto branži je komentátor Hospodářských novin Jindřich Šídlo, kterého jsem si vybrala na základě jeho článků, protože mi často připadají vtipné a psané s nadhledem. Nejdřív byl trochu překvapen, ale měl z mé nabídky radost. Napsal tři hry a jedna z nich Chutnalo ti to? se na našich stránkách (minutovehry.cz) drží v žebříčku TOP10 trvale na prvním místě.

Z filmových tvůrců bych jmenovala například režiséra a scenáristu Roberta Sedláčka. Ten také nikdy předtím nespolupracoval s rozhlasem a svoje hry si sám režíroval, čili to pro něj byla výzva a nová zkušenost. Dále nám hry napsal jeden z nejlepších současných scenáristů Marek Epstein nebo scenárista a spisovatel Petr Hudský, který se podílel třeba na seriálu Kriminálka Anděl. Právě Petr se pokusil o cyklus minutových detektivních her a zrovna v tomhle případě byly minuta až dvě dost limitující.

Hry sa zatiaľ vysielajú približne mesiac. Ako by ste toto obdobie zhodnotili, myslíte si, že je projekt úspešný?

Návštěvnost webu je v porovnání s jinými weby ČRo vysoká. Nemám tu konkrétní čísla, ale návštěvníci tam také tráví hodně času, což znamená, že hry poslouchají. Dostala jsem stovky ohlasů a lidé se rovněž každý den zapojují do naší soutěže, ve které mohou napsat vlastní hru.

Reakce jsou různorodé, většina je kladných, ale občas projekt někoho zvedne ze židle. Po odvysílání první hry Jindřicha Šídla mi přišel e-mail, že je výplodem šílence. Předevčírem mi psal jeden pán na Facebooku, že většina našich počinů mu připadá horších než reklamy. Když jsem ho vyzvala, ať napíše vlastní hru, která bude lepší, naše debata skončila.

Hodně času trávím tím, že komunikuji s posluchači, jednak elektronickou formou, ale dost mi jich také volá do kanceláře. Někdy si o hrách povídáme i patnáct, dvacet minut. Určitě je lepší dělat něco, na co ohlasy chodí, než když se vám nikdo neozve celý rok.

Aké novinky pripravujete do budúcna?

Na webu minutovehry.cz už je první nonverbální hra Maria Buzziho, v záloze máme další a určitě se pokusíme v této linii pokračovat.

Nevím, jestli se dá mluvit o novinkách, získali jsme jistou zkušenost, nějak jsme se z toho poučili a něco jsme si z toho vzali. Budu se snažit vést dramaturgii novými směry.

Zrovna teď diskutujeme také o minutových pohádkách. Nedávno se konala velká evropská přehlídka rozhlasové tvorby Prix Europe Radio, kde získaly cenu minutové pohádkové příběhy z Holandska. I z toho je vidět, že je to cesta, která má budoucnost.