Asi se tě na tuhle otázku ptají často, ale přesto si ji neodpustím. Jak ses k tomu dostal?

Na gymplu jsme s kamarády často navštěvovali koncerty. Postupem času jsem už nechtěl být jen pasivním konzumentem hudby, který si stěžuje, že je všechno špatně, ale sám přitom nic nedělá. Začal jsem s vylepováním plakátů po Praze. Po jednom punkovém koncertě jsem si řekl, že bych chtěl dělat něco víc. A tak jsem uspořádal svůj první koncert.

Jak na to tvé okolí reagovalo? Podporovalo tě, nebo spíš odrazovalo?

Máma mi to zakázala, babička mě vydědila a třídní profesorka, kterou tímto zdravím, mi řekla, že bych s tím měl přestat. Ale všichni spolužáci a známí z toho byli nadšení.

Jaké byly tvé začátky? Trvalo ti dlouho vybudovat si nějakou „fanouškovskou základnu“, která tvé koncerty navštěvovala?

Začal jsem s benefičními koncerty pro dětský domov v Krči a asi jsem se strefil do noty dobrým lidem, protože na ně začalo chodit poměrně dost lidí. Zajímali se o celý projekt i o dětský domov samotný. Kapely z toho byly také nadšené, protože měly někoho, kdo jim to zorganizoval a samy se nemusely o nic starat. A fanouškovská základna? Dělám to čtvrtým rokem a ta základna se pořád mění. Je to něco, na čem je nutné neustále pracovat. Navíc dělám žánrově tak pestré spektrum koncertů, že na každý z nich chodí úplně jiný typ lidí.

Co vlastně všechno předchází konání koncertu? Jaké typy kapel oslovuješ, respektive jak „vysoko“ jsi ochoten zajít?

Musím si nejprve říci, čeho chci dosáhnout. Prvotním cílem především je, aby tam přišli lidi. Musím tedy vybrat vhodný klub, lokální kapely, které návštěvníci koncertu dobře znají, i kapely, které by mohly celou akci ozvláštnit. Samozřejmě je nutné zajistit i propagaci a někoho, kdo mi udělá plakát. A pak jsou tu i technické věci. Musím se domluvit se zvukařem, s barmany, se vstupařem...je toho opravdu moc. Jinak spolupracuji hlavně s nezávislými kapelami z celé Evropy, ještě ale nejsem tak vysoko, abych si mohl vybírat z těch nejslavnějších interpretů, kteří jsou. Ale když to řeknu takhle…Lidé, kteří dnes pořádají koncert Iron Maiden, byli také někdy mladí. Takže za pár let, kdo ví?

Dejme tomu, že se za pár let opravdu dopracuješ k takovým kapelám. Kterou kapelu bys chtěl do ČR přitáhnout nejvíce?

Pokud bych si mohl vybrat kohokoliv ze zahraničních kapel, tak by to byli Queens of the Stone Age.

Jsi na všechno sám, anebo ti někdo pomáhá?

Co si člověk neudělá sám, to mu někdo jiný po…kazí. Drtivou většinu klubových koncertů si dělám sám – od kapel přes booking až po plakáty. Mám své tempo, pořádám obvykle 3 akce za měsíc, což vyžaduje dostatek nasazení a každý by to nemusel zvládnout. Výjimkou je právě Žižkovská Noc, kterou dělám s týmem lidí. Tito lidé jsou podle mě nejlepší mladí promotéři, kteří v Praze jsou.

Za tu dobu, co organizuješ koncerty, máš hromadu nevšedních zážitků. Co špatné zkušenosti?

Snažím se jim předcházet a vybírat si takový okruh kapel, kde ty špatné zkušenosti nejsou. Špatné zkušenosti mám spíše s lidským faktorem. Například se stává, že dělám nekuřácký koncert a lidi mají problém s tím, že je to nekuřácké. Také mi vadí neochota klubů udělat něco jinak a inovativně. Štve mě, že často chybí touha po nějakém pokroku. Co se týče kapely, nejhorší zkušenost mám s belgickou kapelou Link, která hrála na mnou organizovaném festivalu před dvěma lety. O jejich angažmá jsem se dohodl až po začátku festivalu, manažer jim špatně dojednal vystoupení v klubu, a tak jsem jim umožnil hrát na mém festivalu. Měli hrát až od tří, jenže se opili a vlezli na pódium již o půlnoci s tím, že už nechtějí déle čekat. Následovala nepříjemná hádka, musel jsem jim vypojit proud, aby přestali hrát. Pak odjeli, ale zkazili tím konec celé akce.

Co ti pořádání kocertů naopak dalo?

Rozhodně mi to dalo přístup ke světu a vědomí, že co chci zkusit, mám možnost to udělat. Za ty roky jsem poznal ohromný kus Čech i Evropy, poznal jsem úžasné lidi a prožil jsem naprosto avantgardní zážitky, které bych jinak nikdy nezažil. Úžasným zážitkem je i to, když vám na akci přijde 2000 lidí, vy vidíte, jak se baví, tančí a užívají si večer s přáteli…to je něco naprosto skvělého.

A co ti to dalo z té, řekněme, povrchní stránky? Dá se na tom slušně vydělat? Anebo se ti naopak stává, že musíš doplácet?

Myslím, že příprava koncertů stojí tolik času, že kdybych ten samý čas strávil například prací v mekáči za 65,- na hodinu, vydělal bych si víc. Samozřejmě pokud organizujete festival, je ta odměna větší než koncert několika hardcorových kapel v malém klubu. Většinou ale ani o odměnu nejde. Jde o to, že se mi to líbí. Nejcennější pro mě je, když vidím, že si to lidé na koncertě užijí a třeba se tam i s někým seznámí. To se stalo vícekrát. Je možné, že už se díky mým koncertům narodilo i pár dětí (smích). A co se týče doplácení…měl jsem to štěstí, že jsem za celou dobu, co organizuji koncerty, doplácel asi jen 3 500,-.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů do budoucna. Kdo ví, jaké kapely sem třeba jednou díky Zefvovi zavítají! Zefv vás také všechny srdečně zve na Žižkovskou Noc, která se koná již tento pátek!