O nakupování a lidech závislých na něm- tzv. `shopaholicích`, by se dalo hovořit hodiny. Trendy a vliv lidí na ně se v poslední době stalo druhým nejčastěji diskutovaným tématem po fenoménu jménem Facebook. Ony si svým způsobem tyto dvě závislosti jsou docela podobné. Facebook je spolehlivým okrádačem času, o což samozřejmě nikdo z nás nestojí, a tak z něj zpravidla odcházíme s výčitkami, co všechno jsme mohli za promarněný čas u site stihnout. Druhý den se však přihlásíme a odcházíme se stejným vědomím. No není to tak? Ruku na srdce, s nakupováním a potřebou vypadat stále skvěle a “in” je to podobné. Řekla bych, že tento pocit a především tato závislost je záležitostí spíše ženskou, na druhou znám i spoustu mužů, kteří ráno nevyjdou z domu předtím, než se jejich outfit podobá modelu z přehlídkového mola.  Jakožto téměř každá žena jsem i já obětí téhle závažné choroby jménem nakupování. Netvrdím, že v obchodech s oblečením trávím každý den, nicméně čas od času se i mě zmocní velmi známý pocit každé dámské duše: “ Zase nemám co na sebe”. 

 

     Před měsícem jsem se chystala na dovolenou do Turecka. Před odjezdem kamkoliv do zahraničí, především pak ale k moři, nabydu dojmu, že vážně není ničeho,co bych si s sebou mohla sbalit. Šatník po zimě vždy spíše oplývá tlustými zimními svetry, jeansy, triky s dlouhým rukávem, různými pelerínkami a kožíšky,rozhodně však ne odlehčenými letními kousky. Bohužel jsem opět byla donucena vyrazit do metropole a provětrat kreditní kartu.Při placení u pokladen se mě pak s tou hromadou oblečení v rukou ujal zvláštní pocit. Neměla jsem černé svědomí kvůli tomu, kolik jsem proboha zase utratila, ale naopak se mi spíš vše zdálo být lepší. Náhle jsem si připadala šťastnější, spokojenější a veselejší. Po obdržení plné tašky s novou výbavou mi ale něco uvnitř řeklo: “ Kvůli tomuhle se vážně cítíš šťastná? Takže už i ty jsi regulerně zavislá! Ne že bych byla schizofrenik, jen jsem tenhle pocit připsala náladě feťáka, co se spokojeně usmívá po své dávce. 

 

     Známá fráze “nemám co na sebe” se dá poměrně hezky a filosoficky rozebrat. Celou jsem si takhle rozebírala cestou domů z nákupů. A ono by z tohohle přebírání a uvažování mohl vzniknout článek na pár stránek. Položila jsem sama sobě otázku: “ Co vlastně znamená to CO, které nás povědomě nutí okamžitě proběhnout pár obchodů a rozhazovat penězi? CO – to je právě vsugerovaná představa, že to, co momentálně visí na figurínach za výlohami, je to, co my musíme mít také. A pokud ne, je něco špatně. Nebo spíše my jsme špatní. Že všechno to, co je momentálně zastřešeno pod větou “ co se bude nosit” je to jediné, co si skutečně máme a musíme obléci a všechno ostatní už asi bude “trapné”.  Tahle tragická představa ovlivňuje nejen všechny ty, kteří už módnímu šílenství propadli, ale take módní bloggery, ve většině případů tedy blogerky. A co víc – oni touto představou žijí a věnují ji většinu svého volného času.

 

    Tato myšlenka mě ihned přinutila projet si pár módních blogů. Prohlídla jsem si blogy od některých zoufalých –teen slečen, kde člověk více než černou linkou tlustě orámované oči a vyšpulené rty do zcradla skutečně nenalezne, přes blogy řekla bych na profesionální úrovni. Klobouk dolů, věnovat tolik času a úsilí dennímu focení svého outfitu  a nakoupených kosmetických novinek je věc hodná ocenění. Když jsem si takových blogů projela zhruba dvacet, zase jsem byla donucena přemýšlet, zda se tahle `zábava` dá stále považovat ještě za koníček či zda už i tohle není těžká závislost. 

 

      Blogování nepovažuji za nic špatného. Kdybych na takový blog měla dostatek času a take financí (kdo by si na něj dával fotografii trika zakoupeného před měsícem, to přece nikoho nezajímá!), asi bych i já byla jedna z těch, která každý den zkrášlí svůj “blogísek” před tím, než vůbec začne dělat něco smysluplného. Blogy samy o sobě jsou věcí užitečnou – vždyť právě z nich se čerpá to obecné povědomí co je aktuálně trendy,podle nich se většina lidí zajímajících se o trendy obléká a vychází z nich mnoho faktorů, které ovlivňují módní branži. Ale buďme k sobě upřímní - čeho je moc, toho je příliš.

  

     Ve svém okolí mám spoustu kamarádů a kamarádek , kteří nakupováním žijí a je neodmyslitelnou součástí jejich života. Nakupování a potřeba býti jedinečným je droga, která na každého působí jinak, přesto je však její indikace vždy stejná. Móda, modelky a módní časopisy zahlcují, ale take zřejmě dělají lidem životy lepší. Pro někoho je vítězstvím vystudovat a cestovat a pro někoho strávit půlku svého života mezi regály s obuví a oblečením. Na druhou stranu – kdyby všichni byli stejní, svět by byl věru nudný.