I sešli jsme se kolmo, koňmo kol pivního ohně doby novodobé a vyprávěli historky. Nikdy nevěřte historkám a storkám to podivným. Přesto, když tak sosám ten pivní plamen, amen byl s klidem, a pohled můj zdem se vydal ve věčném to zamyšlení.

Přemýšlení nejedno na tuhleto a támhleto. I třeba po krůčcích, že jeden věří tomu či onomu, druhý by kvůli tomu přišel i o nohu. Tenhle pravdě, tamten filosofii, jiný lásce, další Boha pojímá, že ho láskyplně objímá. Trumtudum, zas jiného karty dojímají, či čtení z hnoje, ba třeba z podoje čerstvého. Inu na tom není cosik špatného. Přeci jen podojem dojem asi neuděláte, nicméně nic nepoděláte, když budete sekat latinu z papíru hlášenou v citacích (to mě bere!): Non nocere!

Jenže ať už věříte v koblihu, lodyhu či snad v Ježíše, do říše blábolů může patřit každý. Klidně můžete o počasí vyprávět a už na hlavu budete stavět takových věcí, až by se z vás meteorolog kuřecí (proč ne hovězí?) bez mezí oběsil. Nad počasím mávne každý rukou, ale s naukou, ať už jakoukoli, je to na poli tom věčném, válečném, tuze nebezpečné. Stačí nedáti si pozor, vyhoditi názor, a už se vám to bije, myšlenkově kryje, v podivných nesrozumitelných pojmech dohaduje až tak, že z původního osobního chrámečku vlastního vnitřního štěstí, máte institucializované neštěstí pro mnoho generací. To je mi gradací!

A ono je toho toliko v co, jak, proč. Člověk neustále činí, sebe si sviní, aby se někde uchytil, spočnul, hlavu složil v svojí hlavu v právu a své pravdě jakésik. Vždyť i já mám cos, v čem si žiji, hupsačím a kalkuluji, kdos, cos, proč a jak sem já, že jsem já! Hejá! A tu vám nabídnou všemožné ty věčně otevřené supermarkety to a toto! Výklady karet, žblem, žblem pravdy, filosofie a nanuky nauk všelikých. Jen si sedněte a lízejte. Dejte své nitro sem. Třeba do televize, kde každý pátek sledujete, jak si kol huby medově malujete lepkavý lep determinismu od jakéhosi materialisty cashisty. Mňam, mňam. A zítra spolykat tři hodiny kostela, či meditace v kurzu pro pokročilé, coby meducínu bez penicilínu. A pak všechny ostatní považovat za imbecily, že ty své vnitřní bacily, hubí onak a ne tak, jak sejou mák (čížek to hlásá, čížek to ví!). Věřte prorokům a nikdy více ničemu více. I kupříkladu časopis VICE, může být pro vás prorokem. Inu ano, intelektuál jdoucí s pokrokem, spiritualitu odhodí úkrokem típajícím cigaretu a je tu, existuje, stejně jako my mermomocí čtoucí vidoucí podojení. Znamení je to pro mě jediné, že ač je těch všech blamáží až jéminé, důležité je to jediné, to co dá to nám, ať už to bude pivo nebo chrám, v co se ubíráme. Cesta, pro některé třeba víra (kýho výra! nazvat si to můžete, jak chcete!), by vás měla vždy obohatit a ne zmást a okrást, jejkotemane, jak se to mnohdy při tom všem tajtrdlikování stane. A ještě jedna věc, ona není pro vás, ale v nás.

Huh! A já pohlédl od zdi, k tváři a pohladil ji pohledem. Pak pozvedl pivo… inu, věřte si, čemu chcete, vážení, jen mi to do mého piva neplivněte. Na zdraví!

Poznámka: pro větší porozumění mému filozofování jsem dodal obrázkovou galerii, aby z mého plkání měli něco i negramotní!