Kdykoli jsem viděla obrovské billboardy, na kterých byl sbor v tmavě zelených uniformách v pozadí svítící rudá hvězda, přeběhl mi mráz po zádech. Tak na tenhle koncert ani náhodou, pomyslela jsem si. A pak jsem jednoho dne přišla domů a moje mamka na mě mává lístky na Alexandrovce. Nutno podotknout, že cena každého z nich čítala čtyřmístnou částku. Protočily se mi panenky. V tu chvíli jsem si představila asi milion lepších způsobů, jak takové peníze utratit. Jak jí mohlo napadnout, že bych chtěla jít zrovna na tenhle koncert?

Historie Alexadrovců

Soubor byl založen již roku 1928 a v té době obsahoval 12 členu pod vedením Alexandra Vasiljeviče Alexandrova – odtud i jméno souboru. Svou živou a sugestivní hudbou například během druhé světové války motivovali unavené vojáky.

Ani po rozpadu Sovětského svazu soubor nepřestal fungovat, naopak rozšířil repertoár a pravidelně vyráží na světová turné.

Zima v Tipsport areně

Tak jo, 1.12 se ocitám v Tipsport areně, kde je mimochodem děsná kosa. Přesně v osm hodin přišel první uniformovaný člen souboru, lámanou češtinou s ruským přízvukem přivítal publikum. Jako předskokany si Alexandrovci pozvali maďarský orchestr 100 cikánských houslí. První skladba, kterou uhodili do strun, byly Brahmsovy Maďarské tance. Touto neuvěřitelně energickou hudbou okamžitě rozehřáli publikum a už nedovolili pocítit chlad. Jejich vystoupení trvalo asi 50 minut a po přestávce, která následovala, konečně nastoupili Alexandrovci.

Síla ruské hudby

Musím přiznat, že jsem Alexandrovce hodně podcenila. Hned při prvních tónech národních skladeb a procítěného zpěvu mi vzali dech. Ruská hudba v jejich podání je plná šarmu, emocí a kouzla. Promyšlená gradace hudby i důmyslné pořadí skladeb zaručily okamžitou spolupráci publika.

Je třeba dodat, že Alexandrovci jsou souborem jak pěveckým, tak tanečním. Jejich vystoupení jsou naprosto úchvatná. Kostýmy hýřící barvami, nakažlivě dobrá nálada tanečníků a především neuvěřitelná fyzická zdatnost nemá obdoby. Taneční kousky, co předváděli, byly chvílemi kombinací extrémního baletu, tradičních ruských tanců a prvků bojového umění. Svým tanečním projevem si účinkující vysloužili nepřetržitý potlesk a povzbuzování od publika.

Hudební všehochuť

Alexandrovci prokládali svůj koncert převzatými operním áriemi. Popravdě tuto část jsem úplně nepochopila. Sice jeden ze sólistů zazpíval árii Nessum Dorma tak výborným způsobem, až mi vhrkly slzy do očí, ale nevím, jestli se to tam hodilo. Daleko vhodnější by podle mě bylo, kdyby se drželi pouze svých tradičních skladeb a nepouštěli se do zahraničních kousků. Přestože je zvládají s grácií, ale moc do koncertu nezapadají. 

Jestli se Tipsportu něco nepodařilo, tak to bylo ozvučení. Zpěvák, co zpíval sólo, byl příliš hlasitý a totálně přehlušil orchestr i sbor. To považuji za velkou chybu, protože ač zpíval sólista sebelépe, sbor jakoby jen šeptal, což byla obrovská škoda. Jak už jsem na začátku naznačila, v Alexandrovcích jsem se krutě zmýlila. Veškeré moje předsudky či pochyby byly zbořeny hned prvními tóny báječného sboru a nakonec jsem byla moc vděčná, že jsem mohla být součástí publika a užít si poslech krásné tradiční hudby a brilantních tanečních vystoupení. Lepší začátek prosince jsem si nemohla přát.

Zdroj fotografií: alexandrovci.eu