22. července 2011 otřásl Oslem výbuch, který si vyžádal osm životů. Zanedlouho poté začal na ostrově Utoya masakr. Během hodiny a půl bylo zastřeleno 77 osob, z toho více než polovině z nich přitom nebylo ani 18 let. Od dob světové války se tak v Norsku jednalo o největší masakr.

Z obou dvou činů byl obviněn dvaatřicetiletý Anders Breivik. K činu se přiznal, odmítl však nést trestní odpovědnost a své oběti označil za zrádce, protože podle něho podporovaly norskou politiku, která je otevřená vůči imigrantům. Dle něho by mohl mít takový přístup za následek islámskou kolonizaci Norska.

Na základě předběžných obvinění z terorismu strávil Breivik více, než sedm měsíců ve vazbě a nyní byl obviněn z násilných trestných činů, které měly za cíl ochromit klíčové vládní funkce v zemi a šíření paniky mezi lidmi. Soud, který bude trvat zhruba deset týdnů, by měl začít 16. dubna. Je ale otázkou, jaký verdikt bude nakonec vynesen.

Breivik byl již vyšetřován dvěma psychiatry, kteří u něho diagnostikovali paranoidní schizofrenii. Pokud by soud tuto diagnózu přijal, mohlo by to pro Breivika znamenat záchranu před vězením, neboť by byl shledán nepříčetným a tedy trestně neodpovědným. Soud si však vyžádal ještě jeden posudek, který má být vyhotoven do 10. dubna a zdá se, že právě ten bude mít velký vliv na konečné rozhodnutí o Breivikově příčetnosti a tedy vině či nevině. Žalobce Tor-Aksel Busch se dokonce vyjádřil tak, že nebude požadovat trest vězení, ale pokud by se objevil během procesu nový důkaz, vyhradil si právo změnit názor.

Nabízí se otázka, co by se s Breivikem stalo, pokud by byl skutečně uznán nepříčetným a tedy by do vězení nenastoupil. Ocitl by se v léčebně? Pokud ano, na jak dlouho a jak by s ním bylo zacházeno? Již nyní se objevuje kritika, týkající se Breivikova pobytu ve vězení, kde má k dispozici  mnohem větší luxus, než „obyčejní“ vězni.

A další, neméně palčivou otázkou je, zda tomu všemu nešlo nějak zabránit. Policie se vyjádřila k masakru s tím, že čin nebylo možné dopředu odhadnout. Jiné názory hovoří o selhání tajných služeb, které měly možné náznaky terorismu u Breivika podchytit včas. Přitom Breivik se již v šestnácti letech přihlásil k mládežnické organizaci norské Pravicové strany, zaměřené proti imigraci. Poté vstoupil přímo do strany a začal kontaktovat radikály i v dalších evropských zemích. Prošel dokonce výcvikovým táborem v Bělorusku a své myšlenky sepsal v díle 2083: A European Declaration of Independence, které několik hodin před masakrem rozeslal na více, než 1000 e-mailových adres. Několik z nich pocházelo také z České republiky.

Extremismus bohužel sílí, a to nejen v severských zemích, hlavně mezi mladými lidmi. Může být tedy pouze otázkou času, kdy se najde někdo, koho Breivikův čin a jeho manifest inspiruje natolik, že se rozhodne v jeho odkazu pokračovat.