Poslední dobou jsme slýchali či čítali o Norsku v souvislosti s atentátem. Koho by něco takového nechalo klidným. I mě to zasáhlo, vždyť ještě v úterý jsem v Oslu byla, procházela se po ulicích, které v pátek ochromil zmatek a strach. O tom ale nechci psát. Chtěla bych představit tuto nádhernou zemi z pohledu účastníka zájezdu, který trval šestnáct dní.

Těžko říci, jaký je nejlepší způsob dopravy do tak vzdálené země. Naše výprava jela autobusem a cesta to byla velmi zdlouhavá a únavná, avšak stála za to. Samotný jih této země nás vítal krásnou krajinou. Všichni otáčely hlavy k okénkům a dychtiví fotografové (kterých bylo nemálo) hned začali cvakat první snímky a snažili se přes sklo ulovit ty nejlepší kousky. První dny jsme byli užaslí tou nedotčenou přírodou, zelení, obřími horami a hlučnými vodopády. Desetiminutové pauzy („vyfotit a zase jedeme“ ) se protáhly nejméně na půlhodiny. Je v noci opravdu světlo? Nesvítí sice slunce, ale cestou od Osla na sever je v létě v noci krásně viditelno. Bylo jedno, v jakou hodinu jsme si postavili stan nebo kdy jsme šli spát, stále bylo světlo.Náš zájezd byl hodně kombinovaného charakteru – zvládli jsme navštívit autentická muzea – například Lofotr, sloupové kostely, katedrálu v Trondheimu a skanzeny, rybářské trhy v Bergenu, výstup k ledovci Jostedalsbreen, plavbu lodí k vodopádu Sedmi sester, městečko Ålesund – údajně nejkrásnější městečko Norska, městečko Lillehammer, kde byly v roce 1994 zimní olympijské hry, i denní prohlídku norského hlavního města.Když už je člověk v Norsku, rozhodně se musí podívat za severní polární kruh - příroda je tam ještě krásnější, vody průzračnější a vzduch čistší. My jsme strávili 3 dny v Národním parku Rago a odtud mám snad ty nejkrásnější zážitky. Túry jsou to trochu náročné a spaní „na divoko“, když je stan plný mušek a je postaven na - mírně řečeno – nerovném povrchu, ale stojí to za to. Výhledy na nespoutanou přírodu, které na fotkách působí až možná trochu kýčovitě, popíjení absolutně nezávadné vody z vodopádů, bohatá flóra a fauna vynahradí jakékoli chvilkové strádání, nepohodlí či nespokojenost.Jaké jsme měli počasí? Člověk těžko odhadne, co si vzít s sebou za druh oblečení, když tak daleko a tak na severu nikdy nebyl. Zabalily jsme tedy s kamarádkou mikiny, termoprádlo a teplé ponožky. Brát si s sebou opalovací krém? To nám přišlo jako výsměch. A přesto – povedlo se nám tam dvakrát se lehce spálit. Ponožky a mikiny jsme sice na severu využily, ale na jihu jsme si stýskaly, že jsme si jen s sebou nevzaly více triček s krátkým rukávem. Když jsme se po půlce července vrátily zpět do Prahy (a že se mi zpět vůbec nechtělo), bylo tu chladněji než za polárním kruhem.Co byste měli v Norsku ochutnat? Opatrně, aby vaše chutě k jídlu či touha vyzkoušet všechny místní speciality znaly mezí. Ocení to vaše peněženka. V Norsku je pro nás velmi draho. Ceny se šplhají do dvoj až trojnásobných výšin. (poslední 3 věty bych dala spíš na závěr) Jedna z klasických lahůdek je ve všech obchodech dostupná čokoláda značky Freia. Tato čokoláda má dlouholetou tradici, pojmenována je podle vikingské bohyně lásky a údajně se do ní zamilujete. Mezi doplněk kaváren patří například teplé vafle s jahodovou marmeládou a smetanou či nutelou. Další zajímavostí je pak hnědý norský sýr – také k dostání úplně všude. Je to sýr v barvě karamelu a příjemné, téměř až nasládlé chuti. V jednom knihkupectví jsem objevila knížku „Brown cheese please“ od australské autorky Jenny K. Blake. Humorná knížečka prokládaná komiksovými obrázky skvěle vystihuje Norsko a povahu Norů – pokud byste měli zájem proniknout pod povrch frázovitých průpovídek z turistických průvodců, týkajících se této země či mentality obyvatel, vřele tuto knihu doporučuji.