Nyní se zeptám na vaši „cestu“ do České televize. Chtěla jste být od dětství novinářka? Měla jste nějaký vzor typu „chtěla bych vypadat jako on(a)“?

Chtěla jsem být vším možným, včetně herečky a lékařky, docela se to měnilo. Já jsem totiž velmi zvídavá a baví mě od mala spousta aktivit. Na novinářskou školu jsem tehdy ale vůbec nepomýšlela. Nicméně přesto – dělala jsem na základní škole časopis, vymýšleli jsme tam vysílání skrze školní rozhlas, takže ono to tam nějak ve finále zakódované asi bylo.

Jaký by si podle vás měl vybrat obor student, který by chtěl pracovat jako redaktor v ČT? Doporučila byste studium žurnalistiky?

Upřímně, myslím, že to není to nejpodstatnější. Můžete studovat jakýkoli obor, abyste něčemu opravdu více do hloubky rozuměli. Nebo také nemusíte studovat vysokou školu vůbec, ale můžete třeba hodně cestovat  a být skvělý novinář. To totiž vychází ze zájmu, z opravdové vnitřní motivace, z určitého způsobu uvažování. Spíš záleží, s jakými lidmi se kdy v životě potkáte a nakolik sami chcete něco opravdu dělat pořádně, dosáhnout toho či onoho. Čili spoustu věcí se můžete naučit i samostudiem a dá vám to třeba mnohem více než sezení ve škole. Ale abych odpověděla tomu, kdo by opravdu chtěl na školu jít: Doporučuju studium nějakého oboru, třeba politologie či ekonomie, podle zájmu. A pak navazující kratší žurnalistickou školu, tak jak jsou koncipovány v zahraničí. A k tomu se pokoušet dostat na stáže, do redakcí, tam se dá stejně naučit o samotné novinářské práci nejvíc.  

Na vysoké škole jste začala pracovat v Českém rozhlasu, stala jste se jeho zpravodajkou z Bruselu. Jak na tuto práci vzpomínáte a jaké jste si z ní odnesla zkušenosti? Dá se to porovnat s prací v televizi?

Rádio bylo výbornou průpravou. Vždycky šlo o rychlost, schopnost improvizovat, formulovat, mluvit k lidem. V televizi jsem všechny ty zkušenosti hodně zúročila. V rádiu jste víc samostatná jednotka, v televizi musíte uvažovat více týmově. Zapojením obrazu to nabývá na složitosti a je tu stálá nutnost precizní koordinace všech složek, jinak by se vám to celé zbortilo.

Snažíte se zapojit diváky i při mimořádných událostech (summit Obama–Medveděv, volební studio, povodně z roku 2010, havárie letadla s polským prezidentem). Jak vypadá tvorba takového speciálu? Jakým způsobem se dá připravit na mimořádné a náhle vzniklé události (jako byly například právě povodně v roce 2010)?

Tak to je námět na celou knihu, ne na jeden odstavec. Je to celá jedna náročná disciplína. Zpravodajské speciály ČT24 vždycky vycházely ze snahy přinést danou událost divákovi v reálném čase, jako by byl u toho, a k tomu mu připojit kontext, odborné komentáře i možnost, aby se sám zapojil skrze sociální sítě. Přípravou je de facto každodenní vysílání a zkušenost. V takových situacích se přidává enormní nasazení všech a to je stav, kdy mnoho lidí ze sebe vydá neskutečné výkony.

Spolupodílela jste se na vzniku jednoho z nejsledovanějších pořadů na ČT 24 – Hyde Parku. Co bylo impulsem pro vznik tohoto pořadu?

Chtěli jsme vtáhnout lidi do každodenních debat o tom, co společnost prožívá a co je pro ně doopravdy důležité. Tak, aby to řekli sami, skrze všechny možné komunikační prostředky, které už v dnešní době máme. Důležitým impulsem byl rozvoj sociálních sítí v Česku.

Na které díly Hyde Parku dodnes vzpomínáte? Které vám nejvíce utkvěly v paměti? 

Hodně jich bylo silných, různými způsoby. Vybavuju si určitě ten první s Eduardem Janotou, vydání s Renatou Veseckou, Vítem Bártou, Honzou Šibíkem, Václavem Moravcem, s Annou K, s Rudou z Ostravy, Karlem Gottem, Petrou Kvitovou... Na Hyde Parku jsem vždycky měla moc ráda jeho variabilitu a spontánnost, v tom je, myslím, i jeho kouzlo.  

Jaké jste měla pocity, když jste minulý rok opustila Hyde Park a stala jste se zástupkyní ředitele a posléze ředitelkou Nových médií ČT? Nechybí vám aktivní účast na tomto pořadu?

Odešla jsem sama, protože jsem chtěla dělat zase něco nového, taková já už jsem. Bylo to nezapomenutelné dobrodružství v přímém přenosu s diváky. Nicméně taky to bylo opravdu hodně energeticky náročné, dělala jsem zároveň s tím speciály ČT24, volební projekty, vedla ekonomickou redakci... Byl to, myslím, ten správný moment dát prostor někomu dalšímu a jsem ráda, že se toho s vervou i pokorou, které obojí jsou pro ten pořad potřebné, ujal Lukáš Dolanský.

Jakého dalšího profesního cíle byste chtěla v budoucnu dosáhnout?

Vzhledem k tomu, jak široký je záběr mých zájmů, může se stát, že budu pracovat na nejrůznějších věcech. Ať to bude cokoli, chtěla bych dělat s láskou a odvahou to, co mě naplňuje a co zároveň přináší užitek ostatním. To je pro mě nejharmoničtější stav a stálý cíl.

Práce v televizi a v takové funkci musí být velmi náročná. Jak relaxujete po těžkém dni?

Náročná je velmi. Ale zase pak, když vidíte výsledky, tak je ta únava únavou příjemnou. Hodně se snažím povídat s kamarády, čtu, medituju, poslouchám hudbu ze všech možných epoch, chodím na bikram jógu, skvělé jsou procházky, focení. Když je čas na lázně, tak zbožňuju samozřejmě vodu, saunování, masáže...

Co děláte ve volném čase, když nepracujete? Máte vůbec chuť sledovat televizi v době odpočinku?

To jsem teď v zásadě popsala. Na televizi se doma dívám, ale o dost méně než dřív. Záleží na náladě a na tom, jestli mám nějaký důvod si ji pustit.

Co byste popřála čtenářům Easy Magazine do následujícího roku?

Aby je bavil život a aby se nelekali zkoušek a bolesti. Ty jsou tu od toho, abychom se vždycky, když je překonáme, posunuli dál.

Pavlína Kvapilová se narodila v Litomyšli. Hovoří anglicky, italsky, francouzsky a španělsky. Vystudovala ekonomii se specializací na evropskou ekonomickou integraci na Fakultě sociálních věd a taky italštinu a italskou literaturu na Filozofické fakultě, obojí Univerzity Karlovy. Mezi lety 1996 a 2005 pracovala v Českém rozhlasu jako redaktorka a později jako zpravodajka z Bruselu. Od roku 2006 pracuje v České televizi, jako editorka, zástupkyně šéfredaktora ČT24 pro nová média a speciální projekty a v neposlední řadě jako moderátorka pořadu Hyde Park. V květnu 2011 přestoupila do divize ČT Nová média, kde zastupovala tehdejšího ředitele Milana Fridricha. Od října 2011, kdy Fridrich odešel na místo programového ředitele ČT, ho na místě ředitele nahradila.