Ačkoli má Wagnerová podle politologa Lukáše Jelínka velmi dobrou šanci ve volbách zvítězit, sama jde do boje s pokorou: „Za vrchol kariéry budu vždy považovat Ústavní soud, do této soutěže jdu s tím, že to bude čestná soutěž. Pokud bude lepší kandidát, tak neuspěji, nemusím se tam dostat za každou cenu. Vrchol kariéry mám za sebou, nechci ale zahodit všechny mé zkušenosti“.

Pro mnohé může být překvapivé, že chce Wagnerová měnit tak rychle jednu funkci jinou, ovšem sama Wagnerová vysvětluje: „Tajně jsem doufala, že budu pár týdnů přemýšlet, ale nakonec jsem byla přesvědčena, že teď je ten pravý čas oznámit, že jsem akceptovala nabídku Strany zelených, abych se stala jejich nezávislou kandidátkou do Senátu. Zelení přitahují pozornost mladých lidí, s kterými mám ty nejlepší zkušenosti i z Ústavního soudu. Chtěla bych v takovém mezigeneračním dialogu proto pokračovat i nadále“.

Jenže se zdá, že kandidaturu do senátu zvažovala Wagnerová již delší dobou – určitě díle, než týden. To by vysvětlilo její ostrou kritiku, které podrobila vládní reformy. Kdyby „pouze“ odešla z funkce u Ústavního soudu, je dost pravděpodobné, že by mnozí tuto informaci ani nezaregistrovali. Když ale, ještě ve funkci, vystoupila veřejně proti reformám a kritizovala je v médiích, zajistila si tak bleskově popularitu a dostala se do povědomí dostatečného množství lidí na to, aby ve volbách uspěla.

Wagnerová, zdá se, umí v politice chodit. A není divu. I když o tom nyní příliš nehovoří, před nástupem k Ústavnímu soudu byla politicky činná v ODA, a tak již má povědomí o tom, jak to v politice chodí, což se jí rozhodně neztratí. Jak se tedy zdá, sázka Zelených na Elišku Wagnerovou by mohla být s velkou pravděpodobností sázkou na jistotu.