Od vandalismu k umění. Legální graffiti oživuje přežitky minulosti!
Autor: Barbara Bearovicz (23. 5. 2015)
Co bylo hnacím motorem ke spuštění týmového projektu FULLCOLOUR?
V podstatě to ke mně přišlo samo. Asi před rokem v New Yorku koukám na jednu z okolních budov, na které byla ohromná dvacetimetrová malba, a v tom okamžiku mi lusklo v hlavě. Napadlo mne založit firmu, která vytváří designy pomocí sprejování. Jelikož jsem chtěl už nějakou dobu něco pořádného rozjet, přišlo mi to jako pravý skok do neznáma. Dělat při studiu různé brigády spolu s dalšími pracemi není v dnešní době zrovna časově výhodné. Tak jsem si řekl, že to zkusím. Pomalu se to rozjíždí, ale vypadá to slibně.
Jak si v týmu rozdělujete svou pracovní náplň?
Co se týká nápadů a samotné realizace, což mají na starosti kluci, zařizuji v podstatě úplně vše a v tom se podle mne skvěle doplňujeme. Nejsem z oboru, tak v tom nemám tolik zkušeností. Návrhy přichází převážně od kluků. Celkově se snažíme dělat něco, co ten prostor oživí a zatím se daří.
Jaký byl váš nejzajímavější projekt?
Dle mého názoru to byl náš poslední projekt a tím byla malba podchodu pro České dráhy v Dobřichovicích. Jednalo se o relativně velkou zakázku. Plocha, kterou jsme dělali, nám zabrala celé tři dny. Dalším hlediskem bylo, že už to má nějaký dopad a vyvolává to určitou diskuzi mezi lidmi, kteří tam bydlí. Naše první zakázka byla pro Gymnázium Jana Palacha, pro které jsme vytvářeli komiksové zpracování. Nicméně šlo pouze o malování uvnitř komplexu, takže výsledný efekt mohli vidět pouze žáci a učitelé. Co se samotného podchodu týká, byl pro místní obyvatele dlouhodobým problémem. Vandalové ho ničili a objevovaly se tam urážlivé nápisy. Nicméně pro mě toto bylo přínosem z hlediska pozitivní odezvy u místních obyvatel.
Pro jaké další instituce se vám doposud poštěstilo pracovat?
Zatím jsme dělali pouze na třech zakázkách - Gymnázium Jana Palacha, podchod v Dobřichovicích a hotel Hilton, což byla speciální akce s názvem „Hilton New Years Eve“, kde jsme vytvářeli UV malby s pomocí sprejů, které ve tmě svítily. Tento rok se chystáme oslovit ve větším měřítku České dráhy, ale stejně tak bychom s tím rádi oslovili město Prahu a dalších několik velkých institucí, státních podniků a firem.
Zviditelnili jste se nějakým způsobem na výstavách nebo veletrzích?
Výstavu jsme neměli, ale na uměleckém veletrhu „Art Meets Business“ v pražské Chemistry Gallery, jsme měli vlastní stánek s fotografiemi z našich zakázek a za tu dobu, co jsem tam byl, jsem rozdal cca. 80 – 100 vizitek, ale feedback nebyl upřímně moc velký. Lidé si to rádi poslechli, líbilo se jim to, ale pokud člověk chce ty zakázky, musí cíleně oslovovat, koho si vybere a vytipovat to. Nicméně celý ten proces oslovování mne baví, což je i důvod, proč to dělám.
Jaké výtvarné techniky nejvíce využíváte?
Jelikož mám v týmu čtyři lidi, kteří se sprejováním zabývají přes deset let a mají velkou praxi, nejčastěji pracujeme s touto technikou. Pokud se jedná o větší plochy, tak děláme i s válcem a latexovou barvou. Případně využíváme speciální fixy, se kterými se dají dokreslovat detaily. Do budoucna bychom tyto malby určitě chtěli rozšířit i o další techniky.
Máte svá specifika, co se týče výtvarného zpracování?
Většinou se to odvíjí přímo od kritérií, která nám stanoví sami zákazníci. Nedávno jsme se zúčastnili výběrového řízení pro zakázku na výmalbu nádraží a podchodu v Úvalech. Bylo tam přibližně osm kritérií typu „vyobrazení sounáležitosti místních občanů“, náležitě s tím, aby to bylo atraktivní i pro dětské osazenstvo. Ovšem pokud má umělec prostor pro vyjádření svého osobitého stylu, je to to nejlepší, co může být. V našem týmu je jeden, u kterého vládne abstrakce, u dalších bych řekl, že to bude bezprostředně komiksové zpracování. Určitě bychom se chtěli vyhýbat kýčům, které se tváří jako umění, což jde v Česku bohužel vidět skoro na každém rohu a myslím si, že je to velká škoda. Naopak se to dá využít právě k tomu, aby lidé viděli, že to není pouze vandalismus, ale je to i o tom, že v dnešní době by se to mělo brát jako klasické umění, kterému by se měl dát prostor. Stejně tak jako malíři, kteří se svým uměním mohou živit, tak si myslím, že i sprejování může v budoucnosti dospět do takové fáze.
Zmínil ses o zakázkách na vizuály budov a jiných komplexů. Přemýšleli jste například o designu „věcí v pohybu“, např. dopravních prostředků, kde je možnost, že váš výtvor uvidí větší masa lidí?
Osobně mi ta myšlenka hlavou prolétla. Otázkou je, zda-li se k tomu dostaneme. Aktuálně bychom se raději zaměřili na velké firmy, protože to je podle mě zatím viditelnější.
Co studuješ za školu?
Právě jsem odmaturoval na jazykovém gymnáziu, z oboru tedy nejsem. Nicméně umění v rodině máme – táta je vystudovaný akademický malíř a máma se pohybuje v oblasti herectví. Osobně nejsem na umění jako jsou kluci, ale jsem zde pro to, aby to celé fungovalo a mohlo se to nějakým způsobem posouvat dále. Ale určitě bych to nebral tak, že já jsem šéf a oni mí zaměstnanci. To určitě ne. Nazval bych je spíše jako mé spolupracovníky a myslím si, že se v mnoha věcech doplňujeme a tím, že jsou o deset let starší, tak mají v mnoha věcech ty zkušenosti mnohem větší než mám já a může to tak fungovat i do budoucna.
Co bys vzkázal našim čtenářům?
Podporujte umění, ať je jakékoliv. Pokud se to lidem nelíbí, dokážu to pochopit a je jedině dobře, že nad tím vznikne nějaká diskuze. Nejhorší by bylo, kdyby lidé ignorovali, že něco takového existuje.
Komentáře