Jak se změní v budoucnu funkce školy?

My školu vnímáme jako instituci, která má předávat znalosti, ale to už škola v moderním světě dělat nemusí a vlastně nemůže. K předání znalostí si můžete pustit přednášku na TED X nebo na Khanově akademii nebo na Coursera, ale nepotřebujeme k tomu učitele ve škole, který bude žákům vykládat látku. Škola je a bude v moderním světě potřeba hlavně k tomu, aby děti někam nasměrovala a kompenzovala zaostávání.

Jste velký zastánce on-line vzdělávání, proč do něj vkládáte takovou důvěru? 

Kromě toho, že je kdykoliv a kdekoliv každému dostupné, tak proto, že on-line vzdělávání je kvalitní a zkontrolované. Lidi říkají, že na internetu jsou chyby, k tomu mám oblíbenou historku. Jdu Karlovou ulicí u Karlova mostu a tam stojí nějaká učitelka s haldou dětí a říká: ,,Děti, tohle je Prašná brána." Myslet si, že ve škole se říká dětem jen pravda, je iluze.

Má pro mě, jako pro člověka, smysl v moderní době vůbec chodit do školy, když se můžu vzdělávat doma přes internet?

Část lidí nepotřebuje chodit do školy vůbec, jsou schopni si vzdělání zařídit sami. Ale tak to udělá jen vrchní čtvrtina obyvatelstva. Pak jsou dvě čtvrtiny střed a po něm následuje spodní čtvrtina, která potřebuje strašně moc pomoct. Mám na mysli děti ze sociálně slabých rodin, z kulturně zaostalých rodin apod. Rodiče těchto dětí mají doma jednu knížku, čtou Blesk a dívají se na Novu. Těmto dětem musí někdo nabídnout příležitost, aby se vzdělaly. Je mezi nimi spousta chytrých dětí, ale pokud je nikdo ke vzdělání nepovede, zůstanou tam, kde jsou. V budoucnu bude nejdůležitějším úkolem školy kompenzovat nedostatky ve vzdělávání a rozvoji, které si děti přinášejí z rodiny. Takové děti budou chodit do školy třeba i 60 hodin týdně a ty nadané a samostatné se ve škole ukážou třeba jen jednou za týden.

Placený vzdělávací systém, jaký na to máte názor?

Placený být nemůže. Jsem sice pravicově orientovaný, ale nízkopříjmové skupiny by v tomto případě na vzdělání nedosáhly. Co si teoreticky umím představit je, že by lidé dostali od státu poukázku na 700 tisíc korun (přibližná částka, kterou stojí vzdělání od ZŠ až po VŠ jednoho českého studenta) a s tím by si sami hospodařili. Mám 700 tisíc a mohu své dítě třeba poslat na rok na Harvard, ale ostatní si pak musím zaplatit sám. Nedovedu si ovšem představit, jak by se na to ze současného systému přešlo, to je podle mě politicky nemožná operace.

Peníze by nám přeci jenom mohly školství v Čechách změnit k lepšímu... 

Řešením by bylo zkrácení doby, kterou studenti musejí trávit ve škole. Kdyby ve školách bylo o 1/5 méně hodin, tak bychom mohli 1/5 učitelů propustit (zejména ty špatné a nevýkonné). Tu 1/5 ušetřených peněz bychom mohli z části přidat těm zbylým učitelům a z části věnovat dětem na mimoškolní vzdělávání. Děti by se pak více věnovaly tomu, co je zajímá a v čem budou jednou skutečně dobré. Ne nadarmo se říká, že méně někdy znamená více.

Co vidíte jako největší problémy českého vzdělávacího systému? 

Jedním problémem vzdělávacího systému jsou rodiče. Rodiče si totiž myslí, že když své dítě svěří školskému systému, tak se o ně systém nějak postará. Pak se ale stane, že učitel či škola chce začít učit děti něco jinak, něco, co by se jim opravdu hodilo do života, a přijdou rodiče a řeknou: ,,Prosím vás, my jsme ale už ve 3. třídě probírali ryby. Kde jsou ryby?" Rodiče jsou většinou velmi nepoučení, dostali nějaké vzdělání a myslí si, že jejich děti by měly dostat to samé, ale to už dneska nejde a hlavně tím škodí svým dětem.

Dále, problémem školského systému je, že úžasně zastaral a pro dnešní dobu začíná být nepoužitelný. Mám na to takový příměr. Školství je jako loď, která celou dobu jezdila po řece, ale po nějaké době ji proudy vyplivly na moře. Ta loď není stavěná pro plavbu na moři, nikdo ji neumí řídit, není na ní ani kompas, protože jsme byli zvyklí orientovat se podle břehů. Vůbec netušíme, kam jedeme, kolem nás jsou ledovce a bouře s tou lodí zmítají ze strany na stranu. Něco se s tím bude muset dělat, nikomu vlastně není jasné co, a hlavně se do toho nikomu nechce. Lidi jsou zalezlí v kajutách a řeší, že je přesolená polévka. To je školský systém.

Vzdělávání mimo školy má taky problémy. Je to na jedné straně úžasná příležitost, kterou se nikdo nesnaží využít, ale na druhé straně přináší velká rizika, a ta taky nikdo neřeší.

Kterým zahraničním vzdělávacím systémem by se Česká republika měla inspirovat?

Inspirovat se zahraničním systémem moc nejde. Mohli bychom tady mít finský systém, ale to by tady místo Čechů museli být Finové. Finové hodně důvěřují svému státu a Češi svému státu zase hodně nedůvěřují. Když tu není důvěra ve stát, nemůžeme mít finské školství. I Finsko má se svým školstvím problémy, ale na rozdíl od nás ty problémy vidí a snaží se je řešit. Finská ministryně školství mluví o tom, že přibývá příležitostí mimoškolního vzdělávání, a že by se škola měla zkrátit. Od našeho ministra školství se ničeho takového nemůžeme dočkat. 

V tomto rozhovoru jsem školství přirovnal k lodi, která se dostala na moře, i když byla původně stavěná na řeku. Když to porovnáme se zahraničím, tak některé lodě mají kompas, jiné zase motor, jiné schopného kapitána. Ale problémy mají všechny, pro plavbu na moři není stavěna žádná.

Jaký máte postoj k výuce matematiky? 

Děti se neustále učí řešit vzorové příklady, ale v praxi tu matematiku neumějí vůbec používat. Logické myšlení současná matematika málokoho naučí. Já bych matematiku, ať už základoškolskou nebo středoškolskou, velmi dramaticky ořezal a soustředil bych se na podstatné věci. Samozřejmě, že matematika v dnešním či ještě větším rozsahu by měla pak zůstat volitelná. 

Můžeme se bavit o tom, jak změnit výuku matematiky, ale učitelů, kteří ji učí, je tak 20.000, což znamená, že by se muselo změnit 20.000 lidí a to neumíme zařídit. Vyžadovalo by to školitele, teď kde vezmete najednou tolik školitelů a kdo proškolí školitele?

Bavila vás škola?

Jako učit?

Ne, chodit do ní…

Škola mne moc nebavila. Na konci 2. ročníku na gymnáziu jsem měl šest čtyřek, ale pak jsem onemocněl a přestal jsem do školy chodit. Měl jsem nějakou chronickou nemoc a do školy jsem šel, jen když se mi zachtělo. Tím mi vzniknul takový vlastně individuální studijní plán. Nicméně můj prospěch se dramaticky zlepšil, na vysvědčení jsem měl vyznamenání a odmaturoval jsem se samými jedničkami. To, co po mně chtěli ve škole, jsem se nějak naučil a zbytek času jsem věnoval tomu, co mne zajímalo.

Zdroj úvodní fotografie:

http://www.denik.cz/galerie/foto.html?mm=ondrej_steffl_scio