Nejvyšší soud v Izraeli zrušil zákon, který po celou dobu své existence vyvolávat bouřlivé emoce napříč izraelskou společností. Zákon se povedlo prosadit ultrakonzervativní straně Šas, ta se také okamžitě proti zrušení zákona ohradila. Pro premiéra Benjamina Netanjahua tak není lehkým úkolem udržet stávající koalici. Pod svými křídly totiž má jak židovské radikály, tak umírněné politické strany. Liberálnější strany již léta usilovaly o zrušení tohoto opatření. Rozhodnutí soudu je tedy samozřejmě těší a nehodlají se svého vítězství jen tak vzdát. Když se Netanjahua přidá na jednu stranu, zákonitě tím vzbudí vlnu nevole na straně druhé.

Své opatření Nejvyšší soud zdůvodnil snahou, aby byly zajištěny rovné podmínky pro všechny občany. Na vojenské docházce se tedy budou muset podílet i ortodoxní židé, kteří byli dříve z této povinnosti uvolňováni. Povinná vojenská služba v Izraeli trvá 3 roky pro muže a 2 roky pro ženy. Z náboženských důvodů se dříve netýkala studentů a studentek židovských seminářů. Kromě toho jsou tito lidé vládou finančně podporování, pokud jsou bez práce, což se u zbytku veřejnosti nesetkává s velkým pochopením. Ozývají se časté kritiky, že mezi studenty jsou také ti, kteří se chtějí pouze „ulít“ z povinné vojenské služby a nechat se živit státem. Vztahům mezi ortodoxními židy a zbytkem veřejnosti nepřispěly ani návrhy ultrakonzervativní strany na segregaci mužů a žen v hromadné dopravě a slovními útoky na ženy, které jsou podle nich příliš vyzývavě oblečené.

„Premiér se ocitl v situaci, kterou nejvíc nenávidí. Musí se rozhodnout. Musí si vybrat mezi dvěma nebezpečnými a nesnadnými možnostmi. Obě přitom mohou pro něho mít katastrofické následky,“ komentoval situaci izraelský deník Maariv. Premiéra tak čeká příprava zákona, na němž by se shodly obě strany. Situace přichází navíc v době, kdy hrozí válečný konflikt mezi Íránem a Izraelem.

Ortodoxní judaismus začal vznikat na začátku 20. století, když se začaly formovat liberálnější odnože tohoto náboženství. Jedná se o konzervativní skupinu židů, která lpí na tradicích a jež tvoří okolo 20 % populace židovského vyznání. Dělí se na další podskupiny, z nichž ta nejradikálnější se nazývá Charedim – často se pro ni používá výraz ultraortodoxní judaismus. Charedim kritizuje příliš svobodné a nespoutané mravy dnešní židovské společnosti a mnohdy i samotný sionismus (tedy udržení židovského státu).

Rozpad vlády by určitě nepomohl již tak kritické situaci v Izraeli. Ten nemá příliš daleko do otevřené války s Íránem, jenž je v doučasnosti kritizován kvůli kontroverznímu jadernému programu. Otázkou je, jak přiblíží premiér Netanjahu dva tak odlišné názory, aby se obě strany nakonec dohodly.