Sešel jsem se s profesorem Jiřím Matasem, abych zjistil jaká je vize, historie a realita Otevřené informatiky. Po zdvořilostních frázích jsem se hned zeptal, proč vůbec OI vznikla, jaká je idea programu a pro koho je určen. Důvodů bylo samozřejmě více, ale tou nevětší motivací a zároveň obrovskou příležitostí pro OI byl vznik konkurenční FIT (Fakulty informačních technologií). Vedení FEL se obávalo, že se informatika kompletně přesune na novou FIT, a proto dostala rada nově vznikajícího programu OI obrovskou volnost a podporu. Osobní zájmy jednotlivých kateder musely jít stranou, a tak vznikl velice svěží a moderní program, jehož vize si v ničem nezadá s univerzitami světového formátu. Ať už jde o výuku některých předmětů v angličtině, kurzy vedené špičkovými firmami jako je IBM, uznávání kreditů za online kurzy MOOC, odborné stáže v zahraničí nebo snahu nepřespecializovat studenta.

Povinné předměty se omezují jen na opravdu nutné minimum a zbývá tak prostor pro vedlejší specializaci, takzvaný minor, který je na západě zcela běžný. OI nabízí širokou škálu minorů od matematiky přes umělou inteligenci až po ekonomiku.

Co mě ale opravdu příjemně překvapilo je snaha upustit od českého modelu nabírání studentů: Nabereme co nejvíce a v prváku se ukáže, kdo na to má. Velice dobře si tento systém pamatuji, kdy nás v prváku bylo přes 300, a o tři roky později titul oslavilo přibližně 60 spolužáků. Na OI se snaží nabírat jen studenty, kteří na to mají. Cílem je nevyhodit v průběhu studia více jak 20 % přijatých. To se zatím nedaří, podle posledních údajů je 20 % nedobrovolně odejito již po prváků, ale i to je o poznání méně než na jiných školách.

Kdo zavítá na stránky OI, nemůže si nevšimnout dlouhého seznamu mezinárodních vědeckých projektů, kterými se program prezentuje. Ale vím, jak to často chodí. Škola se na webu chlubí špičkovou vědou, ale student o ni poprvé zavadí možná při psaní diplomové práce. Pokud je hodně aktivní, může k něčemu přičichnout již ve třeťáku. Logicky jsem se tak zeptal, kdy a jak se mohou studenti zapojit do projektů OI a nestačil jsem se divit. Profesor Matas se zvedl a prošel se po sousedních laboratořích, kde našel studenta prvního, druhého, třetího i čtvrtého ročníku. To mě příjemně překvapilo, ale to jsem ještě nevěděl, že v laboratoři přes chodbu sedí dokonce středoškolák, který zrovna vylepšuje software na rozpoznávání textu. Pochopil jsem, že kdo chce, ten se na OI k vědě dostane a rozhodně se nejedná o žádné druhořadé pracoviště. Shodou okolností jeden můj kamarád odchází právě odsud do Kalifornie pracovat pro Google.

Na mě osobně působí program velmi lidsky, studentů si váží a má našlápnuto stát se opravdovou hvězdou mezi IT vzděláním v ČR. Při rozhovoru jsem se také ptal, proč by se student, kterého baví informatika i matematika měl rozhodnout pro OI a ne třeba pro informatiku na MatFyzu. Myslím, že jsme oba cítili, že v reputaci má MatFyz stále navrch. Profesor mi tak ukázal další tvrdá data a přestože svou alma mater MatFyz miluji, pokud bych si měl vybrat IT program, byl bych nyní na vážkách. Kdo jste více na peníze, tak vás třeba přesvědčí stipendium 50 tisíc pro šest uchazečů s nejlepšími výsledky nebo průměrný plat absolventa po dvou letech 40 tisíc. Obávám se, že pokud si OI udrží nastavený směr, za nedlouho to bude MatFyz, kdo bude muset vysvětlovat proč jít k nim a ne na OI. Kdo nevěří, ať tam běží, 28.11. je den otevřených dveří.