Trenér Bílek je možná tím nejméně oblíbeným mužem v celé historii českého fotbalu. Na podobnou zášť ze strany fanoušků si vzpomínám, jen když italský sudí Pierluigi Collina odpískal penaltu na EURO 2000 a mi díky ní prohráli s Nizozemskem. To ale nebylo nic proti tomu, jaká vlna kritiky se po celou dobu jeho tříletého působení snáší na trenéra fotbalové reprezentace, Michala Bílka.

Bílek byl dosazen jako náhrada za předchozího, také neoblíbeného kouče, Petra Radu. Tehdy nový reprezentační trenér neváhal a už v prvních zápasech dostal klepec od takových týmů, jako je Azerbajdžán, nebo Spojené arabské emiráty. Už v té době, začalo být všem jasné, že s takovým koučem si příliš nepolepšíme.

Matné výkony našich reprezentantů pokračovaly i nadále. Velký díl viny nesou i samotní hráči, kteří se často nedokázali vybičovat ani k průměrnému výkonu, ale v tom případě má zasáhnout trenér. Kdo jiný může ovlivnit nominaci, nebo včasným střídáním vnést do zápasu nový impuls? Vyjma několika světlých chvilek toto současný kouč nikdy nezvládl. Stále totiž sází na ty samé hráče bez toho, aby dal šanci někomu jinému.

Bílek své nekvality nadále potvrzoval i v kvalifikaci o postup na letošní EURO v Polsku a na Ukrajině, když jsme hned v prvním utkání prohráli s Litvou. V dalším kalendářním roce jsme dokázali prohrát i přípravné utkání s Norskem a to výsledkem 3:0. Celou kvalifikaci jsme jakoby zázrakem dokázali uhrát až do baráže, kde jsme snad poprvé předvedli výborné výkony a postoupili přes Černou horu na závěrečný turnaj.

V přípravném utkání těsně před startem šampionátu český tým opět prohrál, tentokrát s Maďarskem. Před prvním soubojem ve skupině EURA Miroslav Pelta prodloužil s Bílkem smlouvu, která ho opravňuje vést tým i během následujícího kvalifikačního cyklu, ve kterém půjde o postup na MS v Brazílii. Ten mu na jeho nabídku odpověděl tak, že jsme málem dostali bůra od Rusů a kdyby to v tu dobu bylo možné, Bílek by se z lavičky národního týmu pakoval už v Polsku. Na Bílkovu obranu však musíme dodat, že v následujících dvou zápasech dokázal mužstvo povznést a ze skupiny nakonec postoupit. Čtvrtfinálové utkání proti Portugalsku bylo jen o betonování naší obrany a o neomylném Ronaldovi, který celý zápas nakonec rozhodl. Ani v tomto duelu však není proč se na trenéra zlobit.

Zlobit se ale rozhodně můžeme za to, co tým předvádí v již zmiňované kvalifikaci o postup na MS. V ní jsme horko těžko ubránili bezgólovou remízu s Dánskem a totéž se dá říci o počínání našich hráčů v utkání s Bulharskem. Právě to bychom měli za normálních okolností pravidelně porážet.

Předvedená hra a výsledky je jedna věc. Tou další je pak jeho stále více alibistické vystupování na pozápasových i předzápasových konferencích. Jeho pravidelné výmluvy o tom, že za nic nemůže a že nemá z čeho brát, začínají být přinejmenším trapné. Jakoby se k ničemu nedokázal postavit jako chlap. Ten by totiž po takovém tlaku a po stále neutichajících kritikách společnosti neváhal a odstoupil.

Vždyť fotbal se má hrát pro lidi, nebo ne?