Ako vznikol nápad založiť Easy Magazine?

Asi tři roky zpátky jsem působil ve školním časopisu GJP Bench na Gymnáziu Jana Palacha, vycházel v nákladu cca 60 kusů. V prváku jsem byl redaktorem, ve druháku šéfredaktorem. Jako šéfredaktor jsem vydal tři čísla, pak přišla vnitřní krize. Jedním důvodem bylo, že lidi moc nespolupracovali, nechtělo se jim a musel jsem je přemlouvat, aby něco napsali. Druhou věcí bylo, že škola mi zasahovala do obsahu a říkali mi, že některé články tam být nemůžou, a to mi nebylo úplně po chuti. Musel jsem s tím buď seknout, nebo něco vymyslet. Tak mě napadlo, že bych mohl spojit více školních časopisů dohromady a vytvořit jeden společný. Řekl jsem o tom pár kamarádům a společně jsme pak vydali první číslo časopisu Easy.

Ako vznikol názov Easy?

To je docela vtipné. Měl jsem několik návrhů, jak by se to mohlo jmenovat, ale ty názvy byly dlouhé, složité nebo nějak nevyhovovaly. Pak jsem jednou večer koukal po svém pokoji a říkal jsem si: „Já ten název najdu někde napsaný – alespoň tak je to vždycky ve filmech.“ Podíval jsem se na HP tiskárnu a na ní bylo napsáno EASY WIFI a bylo rozhodnuto.

Pripravujete v EASY nové projekty?

Teď plánujeme projekt, který se jmenuje EASY Teachers, což má být časopis pro učitele. První číslo vyjde v březnu tohoto roku.

Další věcí, která teď bude horkou novinkou, je aplikace na mobilní telefony běžící na bázi iOS a Android. Ta bude svým způsobem revoluční, protože ještě nikdo nepracoval s tištěným médiem takovým způsobem, jakým jsme to pojali my.

Plánujete aj expandovať na ďalšie školy?

S Easy Magazine máme plány expandovat na Slovensko, nevím, v jak dohledné době to bude. Je to jediný trh, kam se ještě můžeme přesunout. Taky by to bylo výhodné pro inzerenty, protože spousta firem působí jak na českém, tak na slovenském trhu.

Na koľkých školách momentálne EASY pôsobí?

Na 210 školách, především gymnáziích. Jsou tam i nějaké jiné jako Fakulta sociálních věd a tak podobně. Ale platí, že se zaměřujeme hlavně na gymnázia.

Prečo?

Neplatí obecně, že by na učilištích byli lidé, kteří nemají zájem číst, ale víme jistě, že ta většina, která zájem číst má, bude na gymnáziích, a proto se na ně zaměřujeme.

Teraz sa venujme tebe. Prečo si sa rozhodol opustiť post šéfredaktora v Easy Magazine?

Možná to bylo tím, že jsem se nedostal na žurnalistiku. Tehdy jsem si uvědomil, že už nechci být novinářem, že moje místo je někde úplně jinde. Umím jednotit lidi, baví mne dělat nové projekty, a tak jsem se rozhodl post šéfredaktora opustit, začít dohlížet na chod firmy jako celku a vrátit se k tvoření nových věcí.

mimo časopisu Easy Magazine si bol krátko po odchode aj šéfredaktorom časopisu EkonTech.

Ano, dostal jsem nabídku od Michala Nováka z České studentské unie, abych pro něj založil časopis EkonTech. Byla to pro mne zajímavá nabídka, měl jsem mít v EkonTechu podíl za jeho vybudování, ten jsem chtěl vložit do Easy Media a rozšířit tak naše portfolio. Ve finále to byl ale jeden velký omyl.

Čo sa stalo?

Spolupráce s Michalem Novákem se časem ukázala jako nemožná. Zasahoval úplně do všeho. Hádali jsme se nad podobou loga, obsahu v časopise a časem jsem zjistil, že mne ta práce vyčerpává a že svou energii mohu s přehledem investovat do vlastních projektů, které mi budou působit radost, na rozdíl od EkonTechu. Rozhodl jsem se tedy odejít. Tenkrát jsem měl všechny články do druhého čísla u sebe. Michal Novák mi slíbil, že zaplatí mně a mým lidem částky, na nichž jsme se dohodli. Dodělali jsme tedy druhé číslo a on nám pak nezaplatil.

Funguje EkonTech stále?

EkonTech ještě funguje, ale nevím, jak to funguje, a už je mi to úplně jedno. Je to jejich projekt, ať s ním dělají, co chtějí, já s ním na oplátku nechci být nijak spojován. Na jednu stranu je to zajímavá zkušenost, ale nemá cenu naříkat nad rozlitým mlékem. Ze všeho špatného, co se člověku v životě stane, si musí vzít jen to dobré. Já jsem si řekl, že mi tahle zkušenost ušetřila hodně špatných rozhodnutí v budoucnu.

Obmedzila ťa niekedy vysoká škola v pôsobení v Easy Media?

Spíš ne. Střední škola mě omezovala mnohem více. Gympl je postavený na modelu, že tam člověk sedí od 8 do 5 a musí chodit i na hodiny profesorů, kteří neumějí učit. Do toho můžete mít jen 20–25 % zameškané docházky a když máte víc, následují sankce. Na vysoké si člověk sám rozhodne, jestli na přednášku půjde. Pokud profesor nevnáší do výuky nic navíc a mám pocit, že mi jeho přednášky nic nedávají, strávím svůj čas efektivněji.

Aký je tvoj názor na české vysoké školstvo?

Myslím si, že je to dost tragické. Vysoké školy by měly výrazně více spolupracovat s firmami. Já bych řekl svůj názor na české školství obecně. Ten je takový, že naše školství má dobrý tradiční model z doby Rakouska-Uherska, kdy se učilo biflováním. Částečně je to taky model „Drž hubu a krok“. České školství neučí kreativitě, neučí lidi prosazovat vlastní názory, stát si za nimi nebo za ně nedej bože bojovat. Školství mi dalo dobrý kulturní základ, ale to je tak všechno. Všemu ostatnímu jsem se musel naučit sám – jak pracovat s lidmi, jak řídit firmu, jak se zachovat, když se něco nepovede apod.

Další věcí je, že všichni studenti jsou neuvěřitelně klamáni. Žijí v představě, že dodělají střední, půjdou na vysokou, dostanou dobrou práci a budou žiť šťastně až do smrti. Ale tohle je pohádka, kterou nám to hlavy lije společnost. Ve skutečnosti vylezete, nebudete nic umět a pokud jste už na VŠ nezačali sbírat praxi, máte malou šanci, že vás někde vezmou. Vím to, protože s personalistou na životopisy vůbec nekoukáme, zajímá nás praxe, zkušenosti a především osobnost toho člověka.

Takže kvôli tomu si sa rozhodol založiť si vlastný biznis?

Nemůžu říct, že by to bylo rozhodnutí. Bylo to něco, co vyplynulo přirozeně. Líbí se mi, co říká Radim Jančura, majitel Student Agency, když se ho ptají, proč si založil vlastní byznys: „Je to proto, že jsem byl mladej a blbej.“ Já jsem s myšlenkou časopisu přišel v sedmnácti letech, neuvědomoval jsem si ta rizika, neuvědomoval jsem si, že když něco nevyjde, tak se můžu utopit v dluzích. A ono je to ve finále to nejlepší.

Ohledně vzniku EASY máme spoustu zajímavých historek. Když si dnes s Tomášem Havranem, což je můj společník a teď finanční ředitel, vzpomeneme, jak prodával první reklamu stylem, že přišel za panem Vavruškou a povídá: „My zakládáme tenhle časopis, ale on jako fakt vyjde,“ a dostali jsme 10 000 Kč, tak se tomu dnes smějeme. To bylo štěstí. Podnikání je o tom, že si jdete za svým a od první chvíle do toho vkládáte všechno. Pokud tohle neuděláte, nikdy se vám to nepodaří.

Jiným příkladem je učitel Eduard Škapa z Gymnázia Arabská. Arabská byla první škola, do které jsem přišel s myšlenkou sjednoceného časopisu, a on mi pár měsíců zpátky napsal e-mail, ve kterém mi řekl, že tenkrát nevěřil, že ten časopis skutečně zvládnu vytvořit, a teď dává klobouk dolů. To mne velmi potěšilo.

Takže celkovo máš z toho dobrý pocit.

Kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám.

Čo by si odporučil ostatným mladým ľuďom, ktorí majú dobré nápady, ale boja sa ich realizovať?

Nesmí se bát, to je základ. Jedna věc, kterou mohu doporučit, je, že pokud jsou lidi mladí, a řeknu, hloupí, tak si neuvědomují rizika. Čím budou starší, tím skeptičtější budou k novým nápadům a tím více rizik uvidí. Starý člověk nikdy neřekne, proč by to mohlo fungovat, řekne, proč by to nemohlo fungovat, protože má ty zkušenosti. Jestli chtějí lidé tvořit něco velkého, měli by tak udělat právě teď. Jak říká Paulo Coelho, každá cesta začíná štěstím začátečníka (v našem případě Vavruška a těch 10 000 Kč) a končí zkouškou dobyvatele. My jsme to měli podobně, to štěstí nás na začátku potkalo a teď pokračujeme dál a naše nové projekty jsou zkouškou dobyvatele. Nejdůležitější je však nepřipustit si, že neuspějete, a proto je potřebná ta hloupost.

Lidé se nesmí bát realizovat své nápady, i když ty jejich nápady budou sebeblbější. Kolikrát mi lidé říkali, že koncept tištěného média je překonaný, a vidíte, stále není.

Je lepší s něčím začít teď hned a poučit se z vlastních chyb než si neustále opakovat, že až jednou budete mít peníze, tak rozjedete byznys. Ta nejlepší chvíle na založení byznysu už byla a ta druhá je právě teď.