Nedávno jsem zhlédl nový film Karla Janáka, 10 pravidel jak sbalit holku. Film režiséra Snowborďáků je ideálním vzorkem průměrného českého humoru. Humoru mdlého, neoriginálního, lehce stereotypního a hlavně humoru, nad kterým nemusí nikdo přemýšlet. Není třeba zabíhat do Troškových extrémů, u kterých nás každý fór doslova bolí, nebo se podivovat nad tím, proč současný ministr obrany Martin Stropnický hraje ve filmu Jedlíci aneb sto kilo lásky, jenž Troškova vrcholná díla převyšuje o dvě třídy. Průměr tkví právě v humoru, který nám nenabízí jen 10 pravidel jak sbalit holku, ale i většina lidí, jež se nám v Česku snaží nějaký humor servírovat. Narozdíl od Troškovy ostentativní trapnosti je tento humor trapný jaksi skrytě a plíživě. Při jeho konzumování máme pocit, že jsme již něco podobného pětkrát slyšeli nebo viděli, ale protože to byla kdysi sranda a smáli se i ostatní, smějeme se přiblble znova. Proto se ani nesnažíme zapřemýšlet nad Donutilovou stou historkou začínající slovy "To jsme tenkrát byli s klukama v divadle...," ale freneticky se smějeme nad ohranou pointou. "Donutila máme všichni rádi ne? Hrál přece v Pelíškách a v tom Tankovym praporu, ten musí bejt vtipnej!"

A tak to není jenom s Donutilem, osobně jsem alergický na dvojici Suchánek, Genzer, kteří se kdysi snažili neúspěšně napodobovat Českou sodu ve svém pořadu Tele Tele. České veřejnosti to ale stačilo a dodnes jsou oba komici "ti vtipní", jen se přesunuli z Novy na Primu, kde četné diváctvo oblažují svým vyhlášeným prdícím humorem. Příznačné je působení herečky Veroniky Žilkové  v Tele Tele, kde odstartovala svoji kariéru nejobsazovanější herečky trapných filmů vůbec.

Jeho skrytá všudypřítomnost

Nejedná se ale pouze o televizní a filmovou zábavu, průměrně trapný humor je všudypřítomný. Stačí se podívat na facebookovou stránku Rudy z Ostravy pyšnící se takřka 300 tisici fanoušky. Ruda se proslavil napodobováním typického Ostraváka, přičemž hlavní složkou jeho humoru je imitace ostravského dialektu. Člověk by si řekl, že s takovým humorem to nemůže dotáhnout dál, než do nejbližšího kulturáku. Omyl, Ruda je úspěšný moderátor v rádiu a jeho hra "na Ostraváka" ho již několik let dobře živí. Proč by se tedy někdo snažil být originální, když vlastně jen stačí ze sebe dělat debila.

A o tom to vlastně asi celé je, proč by se někdo snažil, když nám stačí tak málo. Někdo, kdo inteligentně paroduje politickou situaci, od dob České sody zoufale chybí, v televizní zábavě stále silně zůstává devadesátková estrádní pachuť a Jiří Krampol s novými a novými hosty rozebírá, kdo si kde a jak prdnul. Nesmíme ale opomenout světlé výjimky, především v podobě režiséra Prušinovského, který Okresním přeborem a nejnověji Čtvrtou hvězdou dokázal provětrat zatuchliny českého humoru a televizní zábavy. Takových výjimek je ale stále zoufale málo.

Bylo by naivní svalovat stav českého humoru pouze na Zdeňka Trošku, jako to někteří lidé dělají. Pokud totiž odsoudíme Babovřesky, ale večer si dáme s pivkem u televize Comeback a Partičku nejsou naše požadavky na humor o moc větší. A tak když jsem odcházel z 10 pravidel jak sbalit holku, říkal jsem si, že to tak hrozný nebylo, že se u nás dělají i horší věci a že to byl vlastně takovej průměr. No právě.