To, že hudba přímo i nepřímo ovlivňuje lidskou psychiku, je známý fakt. Těží z toho církve, obchodníci, autoritářské režimy. Je to také hlavní příčina neodlučitelného spojení různých druhů hudby s ústředními životními názory posluchačů, jejich oblékáním a životním stylem. Že by ale už několik minut poslechu rozhodlo o tom, zda bude člověk rasista či zastánce menšin? K takovému výsledku však došel výzkum provedený na katedře žurnalistiky a masové komunikace University of Minnesota.

Pro téměř 140 dobrovolníků – Amerických studentů vybraných tak, aby se jednalo pouze o bělochy – se zdánlivě jednalo o pouhou vyplňovací anketu na počítači. Mezi několika navrženými cílovými skupinami lidí vybírali tu, které by z vymezeného rozpočtu přidělili nejvíc peněz. Možnosti byly například: Afroameričtí studenti, latinoameričtí studenti, studenti zemědělství... Předtím, než k vyplňování došlo, ale různé skupiny studentů čekaly v místnosti, kde hrála hudba. Nic netušíce si tak někteří poslechli Bruce Springsteena, jiní třeba Fergie nebo Akona.

A efekt byl podle vědců okamžitý. Ti studenti, kteří byli vystaveni byť i jen „měkkému“ rocku třeba v podobě White Stripes, v odpovědích upřednostnili bílou rasu, zatímco ti, kteří zrovna doposlouchali pop či r'n'b, fiktivní peníze rozdělili rovnoměrně. Bylo přitom jasně patrné, že čím tvrdší hudbu, například white power rock, si zkoumaní lidé poslechli, tím více v odpovědích nadržovali své vlastní rase – klidně i o 40 %. Texty přitom vůbec nemusely obsahovat rasový podtext, úplně stačil nádech patriotismu, který z byl hudby cítit.

Vysvětlení vědci vidí v tom, co má veřejnost s různými hudebními styly podvědomě spojené. „Ačkoli tomu tak ve skutečnosti vůbec není, rock je obecně spojován s bílými Američany, a proto v nich nejspíš evokuje pocit silné identifikace se svou vlastní skupinou“ řekla profesorka Heather LaMarre pro britský list The Daily Mail.

V současné době, zdá se, je možné seriózně zkoumat opravdu cokoliv. Bylo by neuctivé znevažovat práci výzkumníků s tím, že se jedná o žurnalisty, kteří toužili po titulu vědce, je ale sporné, nakolik se dají jejich výsledky považovat za směrodatné. Z celé podstaty průzkumu je totiž jasně patrné, že došli přesně k takovému výsledku, k jakému dojít chtěli, žádný jiný by je naprosto nezajímal. A pokud přece jen data ukazují správným směrem, možná to spíše než samotnou hudbou bude způsobeno psychikou a celkovým ovlivňováním podvědomí Američanů.