Co bylo primárním podnětem k založení stránek Worldprace.cz, portugalské dceřinné společnosti Empregopelomundo?

Poprvé jsem se k tomuto odvětví dostal při setkání se stejně starým klukem z Portugalska.  Diogo Lino Ribeiro chtěl pomáhat lidem v současné ekonomicky špatné době. Mladí lidé čerstvě po studiu hledají práci, které je však nedostatek. Jedinou možností bylo odcestovat do zahraničí. Diogo začal sbírat všechny informace a přidával je na klasické portugalské stránky Empregopelomundo.com. Bylo neuvěřitelné, jak se o to lidé začali zajímat, včetně médií a Ministerstva školství. Prezentoval svůj projekt na školách a založil tým lidí, kteří na tom s ním dělali. Věřili, že by to mohlo mít ohlas. Aktuálně mají na Facebooku přes půl milionu „lajků“.

Jak vznikla tvá spolupráce na české odnoži takového projektu?

Jednou jsem na Facebooku zahlédl, že se Diogo účastní „Microsoft víkendu“ – koukám, co to je za akci a zaujalo mne to. Diogo mi o tom začal vyprávět a zeptal se mne, jestli bych nechtěl něco takového převzít i v České republice. Neměl jsem  co ztratit. Začal jsem vytvářet tým lidí, něco jsem zainvestoval – čas, peníze... Jelikož pár pracovních zkušeností ze zahraničí mám, tak trochu vím, jak to chodí a jak by lidé měli být o takových věcech informováni. Takto vznikl web Worldprace.cz. Spolu s ním jsme s kolegou založili právní firmu v Číně, v Macau, což je bývalá portugalská kolonie.

Kdo se s tebou na tomto projektu podílí?

V České republice jsem si musel vytvořit tým lidí.  Zčásti jsem zvolil ty, které budu do budoucna potřebovat a u kterých jsem znal jejich kvality. První volbou byl můj kamarád, Jaroslav Mazánek, který pracuje v managementu a umí dobře komunikovat. Potřeboval jsem někoho, kdo bude komunikovat s lidmi a firmami. Do marketingové pozice jsem zvolil Terezu Krausovou, která je manažerkou marketingu ve společnosti zprostředkující zařízení do domácností. Při výběru redaktorů jsem popravdě mírně "tápal" a pár se mi jich vystřídalo. Coby hlavní redaktorku jsem zvolil Jarmilu Bílkovou – byla rovněž v programu Erasmus a vzhledem k tomu, že má přítele z Portugalska, ví jak Empregopelomundo začínalo. Neméně významným člověkem je můj dobrý kamarád, Martin Pěnkava, který je administrátorem našeho webu. V současnosti probíhají jednání i s dalšími potenciálními redaktory. Já mám na starosti v podstatě vedoucí funkci,  své know-how.

Čím se tvůj projekt liší od ostatních jím podobných?

Skoro každá země má svůj portál typu Jobs, kde jsou rovněž nabídky práce ze zahraničí, ale bez možnosti přímého kontaktu s firmami. Naším hlavním nápadem je realizace již vybudovaného portálu „MPS“, který  je zatím na platformě trial verze, kde se budou prolínat jak firmy ze zahraničí, tak i lidé z jednotlivých zemí. Budou si zde vytvářet účty, navzájem se hledat, přidávat aktuální volné pozice a sledovat to. Bude zde možnost video rozhovorů, video interview. Chceme poptávat firmy, které by projevily zájem se do portálu registrovat a přidávat své aktuální volné pozice. Do budoucna bychom tuto službu zpoplatnili, ale pouze pro firmy. Mimoto vytváříme stránky jednotlivých zemí - zaregistrují se do newsletteru a my jim následně pozvánky do MPS portálu rozešleme. Nedávno jsme měli článek o jisté cestovní agentuře ze Spojených arabských emirátů, která byla v konkurzu a měli jsme velkou odezvu. Rád bych, aby lidé měli zpětnou vazbu, viděli ten příběh a oslovilo je to.

Jaký máš názor na český trh co se týče zahraniční spolupráce?

Spolupráce se zahraničím v České republice není tolik rozvinutá. Je tu díra na trhu, kterou chceme prolomit. České firmy nejsou natolik propojeny se zahraničními celky, aby zvládaly aktualizovat své volné pozice. Komunikace se zahraničními firmami je naprosto nulová. My máme své futures, které chceme uplatnit ke zprostředkování pracovních příležitostí v zahraničí, jež budou implementovány na náš portál.

Kdo celý projekt financuje?

Zatím na tom nejsme natolik dobře, abychom se považovali za firmu. Ta se aktuálně buduje v Portugalsku. Spolu s dalšími zeměmi jsme zažádali o dotaci od Evropské Unie. Všechny kanceláře bychom tak přesunuli do jednotlivých zemí a odtud tento projekt následně řídili.

Čeho by se měli lidé vyvarovat, když jedou do zahraničí tzv. na blind?

Připravujeme článek o tom, jak by se lidé měli do zahraničí připravovat, jak si všechno zjistit. Jednou jsme s kamarádem jeli z Londýna, jenže jsem se dostatečně nepřipravil a letadlo nám uletělo. Dost jsem to podcenil. Můžu dát také příklad, kdy jsem jel autem do Španělska. Žiji v Praze čtyři roky a za celou dobu se mi nestalo, že by mi odtáhli auto. Ve Španělsku mi ho odtáhli hned dvakrát. Určitě by lidé měli vědět, za jakým účelem cestují, na jak dlouho, co by chtěli a hlavně aby tam byl určitý „back-up“. Měli by přemýšlet nad situacemi, kdyby se něco stalo.

Co bys vzkázal lidem, kteří uvažují o práci v zahraničí?

Byl bych rád, kdyby lidé, kteří odjedou do zahraničí za prací, nezůstávali ve fázi levné pracovní síly. V době, kdy jsem pracoval v hotelu v Irsku, zde pracovala jedna slečna ze Slovenska a měla na starosti celý marketing. Je to o tom, co člověk chce. Je potřeba najít si určitý cíl a jít za ním. Rozhodně ale nezůstat pouze v České republice. To je i jeden z důvodů, proč jsem to založil. Je mnoho mladých lidí, co skončí ve svých rodných městech u pásové výroby. Přitom mají na víc. Mají svůj sen a vědí, že jsou v něčem dobří, ale nechtějí to využít, prodat to. Kdyby to uměli, měli by se lépe.  Je třeba znát své silné stránky – ty umět využít, slabé stránky – ty určitě zlepšovat. V dnešní době musí člověk umět myslet sám na sebe  a pokud říká, že sám na sebe myslí, tak lže. Možnosti – využívat toho. Rizika – čelit hrozbám, nebát se, že něco nezvládnu, ale jít do toho po hlavě. I kdyby to mělo stát tři roky něčeho špatného. Je potřeba se nebát a jít si za svým snem.

www.worldprace.cz

www.empregopelomundo.com