Povstání, války, aféry, stoky plné mrtvol, psychopatologické jevy, satanistické obřady, tajemství zednářské lóže a samozřejmě tajuplný pražský hřbitov… Toto vše a mnoho dalšího čtenářům přichystal nejnovější román světoznámého italského spisovatele a vědce Umberta Eca „Pražský hřbitov“, který již obdržel Paveseho cenu za literaturu, zvítězil v anketě Lidových novin a jeho český překlad získal titul Kniha roku 2011.

Ztracen ve vzpomínkách

Protagonista příběhu kapitán Simone Simonini (téměř jediná smyšlená postava) je velmi zručný a talentovaný falsifikátor, který nemá žádné morální zábrany, což ho činí ještě úspěšnějším v jeho „řemesle“. Od svého dědečka zdědil silnou nenávist k Židům, která ho provází po celý život. Své antisemitské  sklony se snaží vsugerovat i svému okolí, což se mu ve většině případů daří a vede k dosti drastickým důsledkům. Příběh začíná v okamžiku, kdy se Simonini probudí a zjistí, že neví, co se stalo den předtím. Po zbytek románu, společně se svým záhadným sousedem abbém Dalla Piccolou, rekonstruuje svou minulost formou deníkových zápisků…

Jarmark osobností

Při čtení „Pražského hřbitova“ se dostaneme od Garibaldiho tažení na Sicílii, přes mnohé světoznámé protizednářské skandály, až k Dreyfusově aféře, která se stala největším projevem evropského antisemitismu té doby a vyvolala ohlas nejen ve Francii, ale po celém světě (jedná se o skandál, v jehož důsledku byl francouzský kapitán židovského původu Alfred Dreyfus na základě zfalšovaných dokumentů obviněn z velezrady a dlouhodobě vězněn až do roku 1899).

Dále se v knize setkáváme s velkým množstvím významných osob konce 19. století, jako byli např. Sigmund Freud, Victor Hugo, protizednářský falsifikátor Léo Taxil a antisemita Osman Bey. Tady však musíme obzvláště ocenit Ecovo nadání pro historii, jelikož se mu podařilo zasadit fiktivní postavu do skutečného prostředí, aniž by výrazně pozměnil opravdová fakta. I přes nekonečnou pestrost postav se v ději nedá ztratit; naopak se s každou další stránkou přibližujeme k odhalení stále nových charakterových vlastností těchto osobností a ke konci knihy se nám celé puzzle poskládají dohromady. Nicméně každý čtenář si může pointu románu vyložit po svém. I tady se totiž Eco neodklonil od postmoderního proudu, k němuž patří a který nám dovoluje vytvořit si alternativní úhel pohledu na konkrétní problematiku.

Pražský?

I když se samotný příběh odehrává pouze na území Itálie a Francie, titulní pražský hřbitov tu hraje velkou roli. Stejně jako hlavní hrdina představuje ústřední motiv propojující všechny dějové linie. Celý román je v podstatě poskládán ze skutečných historických událostí, které Eco propojil pomocí postavy Simoniniho. Simonini se v této knize stává jakýmsi „Forrestem Gumpem“, který se v podstatě zcela náhodou zapletl do všech možných významných okamžiků evropských dějin. I v tomto románu se úžasně projevily autorovy znalosti historie, které umí zpracovat způsobem zábavným i pro méně zkušené čtenáře. Stejně jako Ecův první a nejslavnější román Jméno růže má i Pražský hřbitov výrazně detektivní zápletku zasazenou do minulosti (ne však do středověku, jak je tomu ve Jménu růže) a velké množství narážek na historické události, osobnosti a místa, které ocení především znalejší čtenáři. Nicméně, jsem si jista, že každý, kdo si tento román přečte, bude okamžitě vtažen do tajuplné atmosféry onoho pražského hřbitova a nelítostného 19. století.

Hodnocení: 80%