Demokracii, která v Česku nastoupila po revoluci v listopadu 1989, negativně hodnotí 53 procent dotázaných. K tomuto výsledku letos dospělo Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) ve své každoroční anketě o spokojenosti Čechů s fungováním jejich státu.

Opačný názor - ten, že demokracie u nás funguje dobře - zastává 43 procent dotázaných. Převažují mezi nimi prý mladí lidé, zato nespokojení jsou spíše občané středního a pokročilejšího věku. Nejedná se však prý o žádnou novinku. „Z dlouhodobého hlediska podíl spokojených a nespokojených s fungováním demokracie tradičně kolísá kolem rozdělení ‘půl na půl’," uvedl mluvčí CVVM.

A je tomu tak. Za posledních deset let se hodnoty spokojených a nespokojených Čechů vždy vzájemně velmi blížily. Ti, kteří mají k současnému režimu výhrady, přitom většinou lehce vedli - jediným rokem, kdy počet spokojených dotázaných překročil magickou hranici 50%, byl loňský rok. Vzhledem k tomu, že se však jedná o pouhý vzorek populace, nemusí být toto drobné kolísání hodnot směrodatné.

Kdyby ale Češi měli zvolit dekádu, ve které se jim žilo nejlépe, největší podíl z nich by podle průzkumu vybral 90. léta. V otázce, ve které se nejednalo konkrétně o fungování demokracie, ale o celkovou spokojenost s politickým systémem ČR, se o současnosti vyjádřilo pozitivně pouhých 15% dotázaných. Zato 23% z nich se cítilo dobře v systému, který zde byl před Sametovou revolucí 1989.

K zajímavým výsledkům průzkum došel i v otázce, zda lidé považují demokracii za nejlepší způsob státního zřízení. Oproti předchozím rokům hodnota těch, kteří odpověděli kladně, značně poklesla. Vzrůstá naopak počet těch, kterým je lhostejné, zda žijí v demokratickém či nedemokratickém státě - takovýchto respondentů bylo celých 27%.

Z úst politických odborníků stále, po téměř čtvrt století od revoluce, slýcháme, že česká demokracie je mladá a musí do svého vrcholného stadia teprve dospět, stejně jako i společnost si na ni musí zvyknout. Mladí lidé, kteří nic jiného nezažili a obrázek života v komunistickém Československu si sestavují ze zhlédnutých filmů, přečtených knih a zaslechnutých výpovědí pamětníků, však berou demokratický a svobodný stát jako samozřejmost. A pokud při jeho přebírání, udržování a rozvíjení nepřevezmou i zlozvyky a hrabivé sklony svých o generaci až dvě starších předchůdců, mohla by se naše republika skutečně ještě probudit.