Podle odhadů protikorupční policie se v České republice ročně vypere přes 100 miliard korun. Odsouzená je však jen hrstka organizátorů podvodného praní, a to kvůli nedokonalé legislativě. K jejich odsouzení se totiž musí prokázat nejen samotné praní špinavých peněz, ale i prvotní nelegální skutky, z nichž finance pocházejí. A to v praxi bývá velmi obtížné. V roce 2010 Analytický útvar ministerstva financí zablokoval na účtech v Česku jen 287 miliónů korun pocházejících z podobné činnosti, loni číslo dokonce ještě kleslo.

„Do praní špinavých peněz se často dostanou dříve netrestaní lidé, zejména mladší kategorie, jako jsou studenti, a to na základě inzerátu s nabídkou podnikání, obvykle finančního poradenství,“ napsal pro deník Právo vedoucí Mezinárodního a právního oddělení Finančního analytického útvaru ministerstva financí Jiří Tvrdý. Mladým „finančním poradcům“ je pak na účet zaslána jistá částka, kterou podle instrukcí svého šéfa vyberou a odešlou přes nastrčenou firmu jiné osobě do zahraničí. Ačkoliv se na trestné činnosti podílejí nevědomky, mohou za ni být stíháni. Již padly první odsuzující rozsudky za podobné jednání jako za nedbalostní praní špinavých peněz.

Ačkoliv bílí koně jsou tak potrestání, hlavní organizátoři praní většinou spravedlnosti úspěšně unikají. Kromě toho, že musí být zjištěn i zdrojový trestný čin, ze kterého špinavé peníze pocházejí, tak musí tento čin být pachateli prokázán se stoprocentní pravděpodobností. To je v reálu téměř nemožné a i poměrně neobvyklé, protože např. v USA stačí pravděpodobnost 51 %.

Z ČR se tak stává ideální pračka peněz přicházejících hlavně z východu, které dále putují do daňových rájů či již očištěné zpět do legálních investic a podniků.