„Jde nám o to nastavit určité kariérní stupně, podobně jako atestace u lékařů. Ne všechny stupně budou povinné,“ představil myšlenku náměstek ministra Ladislav Němec. Návrh je vesměs přijímán poměrně pozitivně. Může za to fakt, že pedagogy dnes opravdu téměř nic nemotivuje ke zlepšování sebe sama. Proto se začalo hovořit o dvou nepovinných stupních atestace. První atestační stupeň by učitelům přinesl navýšení platu o pět tisíc korun měsíčně, za ten druhý by pak dostávali rovnou o deset tisíc víc.

Otázkou ale prozatím zůstává, jak by vůbec měla taková kantorská atestace vypadat. Podle nynějších informací mluvčího ministerstva školství Radka Melichara by se o atestace i závěrečné zkoušky měla starat akreditovaná vzdělávací instituce. „Atestace musí být opřena o pedagogickou práci učitele, protože jedině tak je možné zajistit, aby se opravdu zlepšoval. Nelze to chápat ve smyslu, že si někde něco odsedí, pak udělá zkoušku a dostane certifikát. V zemích, kde jsou atestace už zažité, se zjišťuje i to, jak učitel plánuje hodinu, jak vyučuje. Atestace musí jít ruku v ruce s profesním růstem,“ přiblížila situaci Jana Straková.

Kámen úrazu ale spočívá v tom, jestli v některých případech akreditace učitelům spíš neuškodí. Atestovaný pedagog  totiž bude stát o dost víc než vyučující bez ní. Navíc by mě zajímalo, kdo zaručí, že pedagog bude své nově nabyté zkušenosti opravdu aplikovat na své žáky. Peníze už přece bude mít jisté – motivace splněna.