Žijeme (a)sociálně! facebook.com/easymagazine →

The Prostitutes:„Češi mají v sobě zabudovanou rakousko-uherskou lenost.“

Kapela The Prostitutes vznikla v roce 2004 na pražské hudební scéně. V jejím čele je britský zpěvák žijící v Čechách. Za sebou mají vystoupení ve Velké Británii nebo desku pod producentem Martinem Gloverem, který hrával v legendární kapele Youth.

Když se řekne kapela The Prostitutes, jaká tři slova tě napadnou jako první?

Stevie LFO: Součást života, to už jsou dvě slova… a spousta času.

Adrian T. Bell: Super Rock Music.  

Adam Piaf: Bordel, punk a dávka. (smích)

Proč právě název The Prostitutes? Má to s něčím spojitost a koho to napadlo?

Stevie: To Adam vlastně ještě nežil, když jsme vymýšleli ten název (smích). Měli jsme takový brainstorming a Adrian poslal tenkrát dva návrhy – jeden byl The Dolphins a druhý The Prostitutes. Ten první jsme zavrhli, byl to takový název pro děti a zbyl nakonec ten druhý.

Adam: Záměr byl jasný. Název je kontroverzní a poutá pozornost.

Letos jste vydali desku „Deaf to the call“ s produkcí světoznámého hudebníka Martina Glovera. Jaká s ním byla spolupráce?

Adam: Skvělá! On nás donutil během sedmi dnů natočit desku, a jelikož jsme všichni „busy“, tak bychom to za ten týden nedokázali. Pod jeho dohledem jsme to všechno stihli a zvládli. A mimo jiné tomu dal ten specifický britský nádech. 

Stevie: Každé kapele bych doporučoval se na týden zavřít s panem Gloverem do studia. Je to veliká zkušenost.

Přejděme na hlavní téma rozhovoru – alternativní klubovou scénu. Jak byste definovali její vývoj posledních let?

Adam: No, jde to do pr*ele. (smích) Na kapely typu Mandrage budou lidé chodit vždycky, nepřijde jich ale třeba 600, jak by mělo, ale jen 300. No a na nás jich nepřijde 300, ale třeba 100.

Stevie: Abychom nebyli tak skeptičtí, musíme zase uznat, že na nás jich ale chodí furt stejně, zdá se mi. Ta scéna to má u nás těžší taky kvůli tomu, co hrají média. Není tu žádné celoplošné rádio, které by se alternativní hudbou zaobíralo. Částečně to je asi taky v lidech, kteří nemají peníze a jsou taky trošku jiní. Ale já bych si strašně nerad stěžoval, mohlo by to být i horší.  

A jaké je u nás prostředí z hlediska vybavenosti a kvality klubů a příležitostí pořádat v nich nekomerční koncerty?  

Stevie: Infrastruktura klubů u nás je na vysoké úrovni, je tu dost skvělých prostorů. Tady si každý stěžuje na to, jak jsou třeba vybavené kluby. Ale když pak přijedeme do ciziny, tak tam jsou mnohdy ještě mnohem horší. Nejde primárně ani tak o vybavenost. Jde o lidi a určitou pověst dotyčného klubu.

Adam: Když chodí lidé pravidelně a chodí jich hodně na kvalitní akce pořádané klubem, pak nejde ani o to, kde jsou hezčí záchody a podobné blbosti. Třeba v Británii, Německu chodí lidé na kapely, na muziku a nasát atmosféru klubů. To je primární. Ne jak to tam vypadá, ale jak se tam cítíte.

Vy jste možnost vystupovat ve Velké Británii měli. Jak těžké bylo zorganizování takového koncertu?

Adam: Já si nemyslím, že by bylo nějak těžké si tam zahrát. Spíš jde o to, nějak se tam dostat. Je to finančně náročné a na takové akci nikdy jako česká kapela, která není v širším povědomí v zahraničí, nevyděláte.

Stevie: Ono se to nezdá, ale v našem případě to bylo docela jednoduché. Našli jsme si tam PR manažerku, ta nám obstarala klub a propagaci. Dále jsme oslovili český dům v Londýně, který nám přispěl určitou finanční částkou. I lidí přišlo dost, jak Čechů, tak Britů. Ať si to každý zkusí, určitě to stojí za to.

Adrian: Samotný koncert byl úžasný. Malý klub, méně lidí, ale neuvěřitelná atmosféra.

Vraťme se ještě na domácí scénu. Klíčová otázka – kde je ten hlavní problém? Je to ve špatných klubových produkcích, neinformovanosti ze strany médií, nebo to je naopak zkrátka tím, že lidé mají špatný vkus a na živé koncerty prostě nechodí? 

Stevie: Jedno je podmíněné druhým. Fanoušci nechodí, protože to neslyší v médiích. Na druhou stranu to může být i věc peněz, možná jsme u nás špatně cenově nastavení, těžko říct. A česká nátura na to má taky určitý vliv. Je to taková ta rakousko-uherská lenost, která v nás je.

Adam: Já si myslím, že se to dá uzavřít tím, že my s tím nic neuděláme a záleží na tom, jestli chceme hrát, nebo nechceme – a my chceme!

Stevie: Když prostě budeme hrát s nasazením a bude to z nás sálat, předáme lidem něco, co je bude bavit víc než poslouchání iPodu doma v posteli. Nějakou energii, pro kterou si budou třeba i pravidelně na koncerty chodit.

Komentáře

Žijeme (a)sociálně

Spolupracujeme

  • Majáles
  • Scio