V podvečerních hodinách přišly z nejvýchodnějších koutů Ruska předběžné výsledky voleb nové hlavy státu. Ačkoliv kampaň nabírala vysokých otáček, zejména v posledních dnech, kdy o sobě dal slyšet nováček mezi Putinvými protikandidáty miliardář Michail Prochorov, žádné překvapení se nekonalo. Po sečtení dosavadních hlasů jasně vítězí premiér Vladimir Putin.

Na druhém místě skončil předseda ruských komunistů Gennadij Zjuganov, na třetím již zmiňovaný Michail Prochorov a za ním se umístil nacionalista Vladimir Žirinovskij. Svoji výhru Putin oficiálně oznámil už v neděli večer před příznivci, kteří se na jeho podporu shromáždili před moskevským Kremlem. Po čtyřech letech prezidentování Dmitrije Medvěděva tak opět usedne v čele největšího státu světa, tentokrát však minimálně na šestileté období, na které byl prezidentský mandát prodloužen. Pokud bude zvolen následně znovu, jak je pravděpodobné, povládne Rusku nepřetržitě až do roku 2024. Do úřadu nastoupí v květnu, kdy si s Medvěděvem pravděpodobně vystřídá i křeslo premiéra.

I přes snahu volby co nejvíce zprůhlednit například webovými kamerami ve volebních místnostech, přicházejí první hlasy zpochybňující volby. Druhý Genndij Zjuganov pak výslovně odmítl uznat legitimitu voleb. Někteří voliči údajně hlasovali ve více okrescích, zatímco jiné obvody byly úplně vyškrtnuty (konkrétně v separatistickém Dagestánu). Problémy s transparentností ruských voleb byly již v prosincových parlamentních, kdy zvítězilo jasně Putinovo Jednotné Rusko. Odtud pochází také celosvětově známé faux pas ruské státní televize, kdy při online sčítání v jeden okamžik ukazoval součet hlasů 140%. Rozsáhlé protivládní demonstrace byly tehdy ostře potlačeny, kandidáti opozice, mezi nimi i slavný šachista Garry Kasparov, byli označeni za protisystémové a nebylo jim umožněno se následujících prezidentských voleb účastnit.

Přese všechno se Vladimír Putin těší ohromné oblibě, většina občanů nevidí nic špatného na putinovských praktikách. „Proč přepřahat, když starý kůň dobře táhne,“ říkají svorně. Zatímco Michail Prochorov nabízel radikální libertariánské reformy, Vladimír Putin se držel základních sociálních jistot, které v Rusku, kde se nemilosrdně zvětšují rozdíly mezi bohatými a chudými, mají daleko větší váhu. Protože se Rusko řadí na mezinárodním poli stále mezi nejsilnější hráče, zahraniční tlak na režim nedosahuje ani zdaleka takové síly jako například u Běloruska a blízké době tedy nejsou výhlídky na větší změnu.