V roku 1993 ste založili spoločnosť Radim Jančura, ktorá sa venovala sprostredkovateľskej činnosti au pair programov v Európe a USA. Čo vás k tomu viedlo?

Byl jsem studentem na VUT v Brně a o prázdninách jsem jel pracovat do Anglie, samozřejmě nelegálně, jak tehdy mnoho Čechů i Slováků. Potkal jsem tam mnoho slečen, které si říkaly au pair. Tenkrát to nebylo známé slovo a když jsem se vrátil, založil jsem au pair agenturu, která se do tří let stala největší au pair agenturou na světě. Nebylo to moc těžké, do Anglie mohli jezdit pracovat jenom lidé ze západních zemí plus z Česka, Slovenska a Maďarska.

O tri roky neskôr, v 1996, ste založili Student Agency a predmet podnikania sa rozšíril aj na sprostredkovanie jazykových, vzdelávacích a pracovných programov v zahraničí. Ako ste vedeli, že sa chcete rozvíjať týmto smerom?

V dnešní době začne člověk podnikat v tom, co ho napadne, ale pak se ukáže obzor příležitostí. Jazykové pobyty k tomu au pair jaksi patřily. Těžké však bylo získat důvěru lidí, protože se jim to zdálo moc drahé. Tehdy to stálo 10 tisíc korun na týden, což bylo před dvaceti lety daleko víc peněz než dnes. Kupodivu to ale začalo fungovat. Slogan jsme měli: lepší týden v zahraničí anglicky než rok s angličtinou v Čechách, mnoho lidí jezdilo na zájezdy na dva týdny. Taky jsme vymysleli jazykové pobyty pro děti, rodiče se jich mohli takhle elegantně na prázdniny zbavit. Díky tomu to začalo fungovat, v tomhle byla díra na trhu.

Očakávali ste takýto úspech? Ako ste hovorili, po troch rokoch sa Student Agency stalo najväčšou au pair agentúrou na svete.

Ono to jenom zní, tehdy to ročně mohlo být tři a půl tisíce au pairek, což není tak mnoho. Nebyl však nikdo, kdo by takovou hromadu děvčat měl.

Nikdy jsem s takovým úspěchem nepočítal, protože jsem se nad tím nezamýšlel. Vždy byl plán na dva tři roky dopředu, pak nevím, co budeme dělat. Ono se to vždy nějak ukáže, každý den se otevírají nové možnosti a ty plány se mění a upravují.

„Když už máme stevardku, proč nekoupíme autobus?“

Od roku 2000 začala vaša spoločnosť predávať aj letenky. Dalo by sa povedať, že od tej doby sa Student Agency zameriava najmä na dopravu. Prečo ste sa rozhodli venovať práve tejto oblasti?

Tím, že jsme posílali naše klienty, au pair nebo jazykové pobyty, do zahraničí, museli jsme si autobusy a letenky kupovat od konkurence. Chodili jsme s igelitkami peněz do nejmenované společnosti, která dnes už ani neexistuje, a pak jsme mohli letenky poskytnout našim zákazníkům. Jednou jsme si řekli dost a začali jsme letenky prodávat sami, což bylo pohodlnější. Za tři roky jsme se stali největším prodejcem letenek v České republice. Když jsme se jím stali, mohli jsme letenky nakupovat levněji, a tedy i levněji prodávat, být ještě větším prodejcem a tak dále.

Čo vás viedlo k následnému vstupu do autobusovej dopravy?

Tenhle příběh má zajímavou historii. Spoustu au pairek jsme posílali do Anglie a nebyli jsme moc spokojeni s řidiči nejmenované autobusové společnosti, která už taky neexistuje. Do jejích autobusů jsme nasadili bývalé zkušené au pairky, kterým jsme začali říkat stevardky. Ony se v těch autobusech staraly jenom o naše au pairky. Cílem bylo, aby se náš klient na nic neptal řidičů, protože z nich často vypadnou věci, které by neměly, nemají velmi proklientský přístup. Proto tam byla naše stevardka, která se měla o naše klienty postarat.

Pak jsme si řekli, když už tam máme naší stevardku, proč bychom si nekoupili celý autobus. Náš první autobus byl dvouposchoďový, dole jsme měli bar a klienti dostávali espreso zdarma. To byla naše první linka, která jezdila jednou týdně do Londýna.

A pak přišly žluté autobusy. Před devíti lety jsme koupili prvních osm autobusů, vymysleli jízdní řád a zjišťovali, jestli to bude fungovat. Problémem byla nedůvěra, že tak drahé autobusy mohou vytvářet zisk. Dnes se cena podobného autobusu pohybuje kolem devíti milionů korun bez daně.

Zafinancovali jsme to a prvních 14 dní to byla tragédie. Od rána do večera jsem byl na nádraží a mluvil s cestujícími. Starší lidi nám říkali: „Dvacet let jsem jezdil s Čebusem a budu s ním jezdit i nadále.“ Za 14 dní Čebus na této lince zkrachoval a lidi se naučili jezdit s námi.

„České dráhy používají dumpingové ceny“

Vaša spoločnosť začala v roku 2010 podnikať aj v oblasti poskytovania dovoleniek. Plánujete expandovať aj do ďalších oblastí, alebo sa budete zameriavať na rozvoj RegioJetu?

I když se chceme zaměřovat na ty vlaky, pravda je, že mám jeden projekt, který je ještě supertajný, a do měsíce budeme vědět, jestli se spustí, nebo nespustí. Pokud se spustí, tak se trošičku zapíšeme do historie. Nemůžu vám ani nic naznačit, protože je to supertajné, ví o tom jenom pár lidí.

Jinak se budeme zaměřovat na vlaky. Jsou to obrovské, miliardové investice a musíme se soustředit pořádně na jednu věc.

Čo bolo počas vášho celého obdobia podnikania najväčším problémom alebo prekážkou?

Překážky jsou od toho, aby se překonávaly, jde o to, jak se k nim člověk postaví.

Největším problémem, který jsme zatím nevyřešili, je ztrátovost RegioJetu. Na linku Praha–Ostrava jsme přišli tak, že jsme zkopírovali ceny ČD a ty je snížily ještě o 30 procent pod nás, což zní hezky a vypadá to jak krásný výsledek konkurenčního boje. Tohle je ale protizákonné, protože dominant na trhu, tedy České dráhy, nesmí dlouhodobě nabízet podnákladové ceny. Oni na téhle lince prodělávali ještě předtím, než jsme tam vstoupili. Dokonce už tehdy byly dlouhodobě podnákladové. Tím, že České dráhy snížily ceny pod nás, se nám zbortil byznysplán, a proto jsme loni prodělali asi 50 milionů korun. Tahle překážka se řeší těžko, protože dokud nezasáhne Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a nezajistí, aby ČD jako dominant měly ceny, které pokrývají náklady, tak budou všichni, i v konkurenci, prodělávat taky.

My s ohledem na vstupní investice proděláváme 50 milionů korun, oni skoro miliardu, a tak jim hrozí veliký ekonomický problém.

Takže hovoríte, že České dráhy nasadili dumpingové ceny?

Ty dumpingové ceny měly České dráhy ještě před naším vstupem na trh. Ztrátové byly jedině na lince Praha–Ostrava, a to kvůli Pendolinu, které dotace nedostává. Ostatní linky byly ziskové díky dotacím. Měly to tedy vyřešit dávno před naším příchodem. Na Pendolino měly zvýšit ceny, aby nebyly v ztrátě. Nemohou vydržet poskytovat službu, která není výdělečná, a přitom ještě mít dominanci.

„Prvních deset let jsme mediálně neexistovali“

Akej najväčšej chyby ste sa pri podnikaní dopustili?

Měli jsme mnoho chyb, kterých jsme se zbavili za týden nebo podobně. Chybou například bylo, že jsme nevyjeli s RegioJetem naplno hned, ale že náš nástup na trh byl postupný. Je to jen malá chyba, špatná strategie.

Čo by ste odporučili mladým ľuďom, ktorí chcú podnikať?

Ať podnikají. Musí najít díru na trhu. To je naše železnice, ale to asi není pro mladé. Když najdou mezeru na trhu, musejí svůj produkt nastavit tak, aby ho klienti vyžadovali. Když jste vyžadován, chtějí vás, lidi se o vás perou, tak je to správně. Je to lepší, než když službu jenom nabízíte a sem tam si ji někdo koupí.

Začátky jsou těžké, nejdůležitější je, aby měl ten mladý člověk pevnou vůli. První výsledky se ukážou až za několik let a první úspěch nebo zisk i za deset let.

Po nás prvních deset let neštěkl pes, mediálně jsme neexistovali. Nikdo si nevšiml, že jsme vyjeli se žlutými autobusy, nevydal se o tom jediný článek. Mediálně známí jsme začali být, až když jsme bojovali o vstup na autobusové nádraží v Liberci. Infrastrukturu, jak silnice, tak i nádraží, mají právo za poplatek využívat všichni soutěžitelé. Oni tuhle infrastrukturu vlastnili, zároveň byli naší konkurencí a byli v Liberci jediní. Nechtěli nás tam pouštět, a tedy porušovali zákon. My jsme začali z nádraží vyjíždět za korunu a vznikla okolo toho veliká mediální pozornost, protože za korunu nikdy nic nebylo. Tenhle boj byl médii monitorován, sekuriťáci svými těly bránili vjezdu našich autobusů. Až od téhle doby jsme se stali součástí mediální pozornosti a díky tomu jsem se v následujícím roce stal podnikatelem roku (v roce 2005, pozn. red.).

Kdyby tehdy neexistovala žádná ČSAD a nezačala porušovat zákon, možná bychom tady spolu u stolu neseděli, protože by Student Agency byla známá méně.

„Být studentem byla obrovská výhoda“

Vráťme sa ešte k vysokým školám. Ako ste spomínali, svoju prvú spoločnosť Radim Jančura ste zakladali ešte počas štúdia na VUT v Brne. Bolo vo vašom prípade štúdium na vysokej škole prínosom, alebo skôr prekážkou?

To, že jsem byl ještě studentem, byla obrovská výhoda mého startu. Od rodičů jsem dostával kapesné tisíc korun a z toho jsem zaplatil koleje, dopravu, skripta, pivo, no prostě všechno. Ve chvíli, kdy nepotřebujete žádné peníze navíc, se podniká úplně jinak, protože všechno, co vyděláte, můžete vrátit zpátky. Od té doby fungujeme takhle. Jsem jenom zaměstnancem, nikdy jsem si nevytáhl ani korunu v podobě dividend a podobně a všechno, co ta firma vydělá, jde zpátky. Je to tak už dvacet let a díky tomu firma roste. Obrat jsme měli kolem šesti miliard korun a to je v dopravě celkem dost. Kdyby České dráhy nedostávaly žádné dotace, což ale nejde, měly by obrat podobný.

Největším nákladem v začátcích firmy je člověk sám. Potřebuje dvacet tisíc, aby měl kde bydlet, aby nechcípl hlady, aby mohl normálně žít. Na tom začátku těch 20 tisíc ale chybí, a proto byla obrovská výhoda být studentem a podnikat při tom.

Aký je váš názor na české vysoké školstvo všeobecne?

České vysoké školy mají obrovské zázemí ve financích, spousta peněz se tam kutálí všemi směry a v žádném případě by se jim nemělo ubírat. Tyto peníze by se však měly využít na kvalitní učitele. Kvalitní školy dělají i kvalitní žáci, ale především kvalitní učitelé. Není potřeba, aby školy přijímaly více studentů, dnes se na školu dostane každý, kdo chce.

Myslím si, že by bylo v pořádku, kdyby se platilo školné. Studenti by si studia víc vážili. Jestli by to bylo 20, 30 nebo 40 tisíc ročně, to není tak moc peněz, aby si student nemohl sebrat úvěr a splatit to. Tyto peníze by se ale měly využít také na sociální stipendia.

„Mám naději, že to tady bude fungovat“

Okrem toho, že vediete Student Agency, ste aj členom správnej rady Nadačného fondu pre boj proti korupcii. Prečo ste sa rozhodli venovať aj tento oblasti?

Já jsem dlouhodobě kritizoval kroky vlád, náš boj s Českými dráhami souvisí s korupcí, s financováním. Když mě tam pozvali, byl jsem rád. Na prvním zasedání správní rady jsem měl pocit, že jsem v jiném světě. Všichni byli neuvěřitelně akční. To, co se tam řeší, mi dává obrovskou naději, že to tady bude fungovat, protože jsou tam opravdu velké věci.

Stretli ste sa niekedy s korupciou osobne?

Ano, ale už je to dávno. Samozřejmě, dnes bych si to nedovolil. Dnes by si to nedovolil téměř nikdo. Bylo normální, když člověk dostal pokutu tisíc korun, tak řekl: No a nešlo by to za pět set? To bylo asi jediné a myslím si, že dnes by to odmítla i většina policistů.

Riešite v Nadačnom fonde aj korupciu v akademickom prostredí? Stretli ste sa s nejakými prípadmi?

Ne. Většinou tam řešíme opravdu větší případy, ta ztráta by tam měla být řádově deset milionů korun a víc.