Přestože jste v Česku odehráli už čtyři koncerty, nemusí vás všichni čtenáři znát. Kdo jsou Kensington a jak jste se dali dohromady?

Jsme čtyřčlenná rocková kapela z Nizozemska, máme rádi zvučné refrény a energická živá vystoupení, která předvádíme po Evropě už pár let. Jsme čtyři naprosto odlišní kluci, ale nadšení v hudbě a ambice je to, co nás spojuje.

Holandsko je v Evropě známé spíše elektronickou hudbou. Kensington by se dali označit v rámci svého žánru za raritu. Co musí mladá holandská kapela udělat, aby prorazila a dostala se na evropská pódia?

Zvednout zadek a makat, neustále investovat do tour, skočit do auta a koncertovat na nových místech. Máš pravdu, jsme v trochu jiné lize než ti slavní DJ´s, ale neustálé zkoušení štěstí je realita, která se v naší kariéře pořád opakuje. Vždy jsme pomalu a stabilně stoupali. V současnosti to s námi v Nizozemsku vypadá fakt dobře, a proto se soustředíme i na okolní země.

Často býváte označováni jako malí Kings of Leon. Popřípadě býváte přirovnávání k Foals, Imagine Dragons nebo Biffy Clyro. Vadí vám škatulkování, nebo naopak cítíte hrdost, že jste stavěni na stejnou úroveň jako tyto světové kapely?

Je přirozené, že lidé porovnávají a srovnávají. Opravdu nám to nevadí. Pokud někdo přijde na náš koncert, protože mu připomínáme jeho oblíbenou skupinu, jsme v pohodě. Na koncertě si pak stejně uvědomí, že jsme jiná kapela, takže vlastně winwin, haha. Pokud jsme stavěni na stejnou úroveň s určitými kapelami, nechám na posluchači. Každopádně Foals, Kings of Leon a Biffy Clyro zcela určitě patří mezi naše nejoblíbenější kapely.

Se svým posledním albem Rivals slavíte prozatím největší úspěch. Vyhrálo platinovou desku v Holandsku a probojovalo se do hitparád například i v Belgii a Polsku. Jak tomu pomohl zkušený producent a vítěz Grammy Tom Lord-Alge (spolupracoval například s Rolling Stones nebo The Cure) a fakt, že jste album nahráli v Berlíně?

Jo, vlastně to byly hitparády i v jiných zemích, třeba ve Španělsku, Itálii, Maďarsku, Rakousku nebo Švýcarsku, takže jsme byli s výsledkem opravdu spokojeni. Nahrávání v Berlíně bylo fakt sranda, vlastně se jednalo o první nahrávání vůbec, které jsme si opravdu užili. Měli jsme dostatek času a klidu všechno zvládnout, a to zrovna v době, kdy jsme čekali pravý opak. Je to důležité album, jak pro nás jako skupinu, tak i jednotlivce. Práce s Tomem byla úžasná, splnil přesně to, co měl – doslova přenesl novou energii a sílu na výsledný záznam. Dal nám naprosto skvělou zpětnou vazbu a fakt, že jsme stále spokojení s výsledkem, dokazuje, že se ukázal jako správná volba.

Celé léto strávíte na festivalech. Trávíte čas raději koncertováním nebo psaním a přípravou nových písní?

Oboje může být velká sranda, stejně tak to může být ale velice frustrující. Je opravdu vzrušující vyjet a objevit nová místa s novou hudbou, ale někdy to také může být pouhé nekonečné trčení v šatně, autě nebo na letišti. Skládání a produkování nového materiálu je krásné tehdy, když jste inspirovaní a ve správné náladě. Někdy ale najít ten správný akord, slovo nebo beat může být náročné jako prase. Je to tak odlišné. Nemůžu úplně porovnat a vybrat, jestli radši koncert, nebo zkušebna. Oboje je nutné pro další posun vpřed.

Máte zkušenost z evropských velkých open-air festivalů i komornějších klubových scén. Co upřednostňujete?

Hraní v komorních klubech je někdy víc vzrušující díky okamžitým reakcím lidí hned před námi. Je pravda, že je to občas i docela obtížné, haha. Ale máme dostatek času a prostoru dělat na stagi opravdu to, co chceme. Na festivalu je větší výzva udělat dobrý dojem a zaujmout, protože lidé nepřišli pouze na nás. Ale i to může být velice obohacující.

Kromě Česka a domácího Holandska jste hráli i na festivalech v Rakousku, Maďarsku nebo Německu. Kde na vás fanoušci nejvíce reagují? Jsou mezi nimi markantní rozdíly?

Ve skutečnosti, když jsme hráli naposled v Praze, reakce publika byla úžasná! Od první písně lidé skandovali, skákali a tleskali. Bylo to super, protože to byl náš první klubový koncert v České republice vůbec! Lidé v Německu a Rakousku spíše poslouchají. V Itálii, Maďarsku, Polsku a Česku chtějí lidé fakt pařit. Naše domácí publikum v Holandsku není tolik slušné, lidé si na koncertech hodně povídají, haha.

Dalo by se říci, že Česko a české publikum dobře znáte. Vystoupili jste na Rock for People, Majálesech a naposledy v Rock Café v Praze. V Česku se letos ukážete zase, tentokrát v srpnu na festivalu Fingers Up. Co se vám vybaví, když se řekne „Česko“, potažmo „Praha“?

Myslím, že moje předchozí odpověď to shrnula docela dobře. Naposledy jsme si Česko opravdu zamilovali, takže se nemůžeme dočkat, až se zase vrátíme. Majálesy byly taky dobré, takže za Česko palec nahoru!