V pátek 5. sprna jsme s partou vyjížděli z dejvické Klubovny „Povalečbusem“. Pokud jste o oné Klubovně ještě neslyšeli, měli byste si jako správní studenti doplnit vzdělání. Jde o malé, útulné místečko s rodinnou atmosférou, nezávislé a nekomerční. Pořádají se tu koncerty, výstavy, filmové projekce, hraje se divadlo atp., to vše má společné i se samotným Povalečem.

 

Busem jsme zanedlouho dorazili do Valče u Karlových Varů. Zde jsme ke svému překvapení s krosnami na zádech prošli úplně celým festivalovým areálem bez toho, aby nás někdo kontroloval, páskoval, kasíroval či ohledával, zda tam nevnášíme potraviny či zbraně. Prohlédli jsme si tedy všechna tři pódia, třetí z nich se nacházelo přibližně uprostřed stanového městečka, což se později, kdy jsme neměli náladu cestovat za hudbou příliš daleko, ukázalo jako velmi praktické.

 

Jak jsem tedy již naznačil, festival má ve své nekomerčnosti tu výhodu, že si můžete v nedalekém „průmyslovém zboží“ nakoupit levné jídlo a s tím si beztrestně pochodovat od stage ke stage. Není to ale nutné, protože ceny u stánků s občerstvením uvnitř areálu jsou naprosto příznivé a sortiment je vcelku pestrý (od kuřecí bagety po mrkev v rohlíku).

 

A nezávislost se projevuje samozřejmě i na programu. Těžko zde budete hledat nějaké zahraniční superhvězdy, na jejichž příští návštěvu ČR si ještě hezkých pár let počkáte. Naopak, velkou část vystupujících už možná dávno znáte a ještě je letos párkrát uvidíte, takže odpadá tradiční festivalový stres: „Jéžiš, já nestihnu My Chemical Romance!“. Z velkých jmen jsem byl zvědavý hlavně na The Tschendos (kteří mě pak trochu zklamali), již počtvrté jsem si přišel poslechnout své hrdiny českého hip-hopu WWW, na Rock for People mě zaujali Lus3, tedy tři zdatní muzikanti s výraznou zpěvačkou, kvůli které můj kamarád nazval jejich styl „elektro-pornem“, takže i ty jsem si přišel zopakovat. Další den jsem si nemohl nechat ujít Záviše, který působil nezvykle melancholicky (publiku to odůvodnil tím, že se den předtím „hrozně vožral“), veselé The Navigators, reggae Basta Fidel (na které v Praze narážím až nezvykle často a musím řict, že se stále zlepšují) a také skate-punkery Pipes & Pints s odcházejícím zpěvákem, kteří se postarali asi o nejenergičtější vystoupení na Povaleči – a to je jen mikroskopický výcuc z celého line-upu. Po celý festival se také představovalo nezčetné množství DJů, u kterých mě až mrzelo, že jsem o nich neslyšel dřív.

 

Poslední den jsme vzali poněkud „povalečsky“, čímž rozumějte, že jsme šli z hudby pouze na Vložte kočku a Zrní (oboje skvělá česká alternativa) a zbytek dne jsme proseděli buď ve festivalové čajovně u jídla a vodní dýmky nebo v areálu valečského zámku u filmového jukeboxu. Zde se musím zmínit, jaký krásně harmonický celek tvoří festivalový areál, zámek, Valeč a les. Jedno volně přechází v druhé, zámecká zahrada skýtá spoustu možností k rekreaci (od frisbee po piknik), zámek nabízí prostor výstavám, ve Valči je krám i hospoda, jenom ta lesní cesta mezi B-stage a C-stage byla kvůli bahnu letos poněkud neschůdná.

 

Závěrem nemohu než festival doporučit. Jde rozhodně o jednu z nejlepších studentských akcí roku a to hlavně kvůli oné příjemné rodinné atmosféře. Běžně se tu dáte do řeči s cizími návštěvníky, organizátory či vystupujícími, sem tam se dějí zajímavé věci (po stanovém městečku pobíhají ovce, na Céčku se celé publikum svléká, na Áčku koluje stříbrná noha apod.). Co mě ovšem nejvíce zaráželo, bylo zcela dobrovolné vstupné. Sem tam jsem slýchával, že je Povaleč vlastně prodělečnou akcí, přesto si ale myslím, že si organizátoři, kteří do celé akce investují tolik času a peněz, mnohdy zaslouží více, než u jiných festivalů. Proto doufám, že příští rok vyjedete na Povaleč také a řádně se mu finančně odvděčíte!