Ve čtvrtek 15.3. je tomu přesně rok od chvíle, kdy poprvé vypuklo doposud trvající násilí v Sýrii. Za rok svého trvání začalo být některými politiky i médii namísto nepokojů označováno za ozbrojený konflikt či občanskou válku, mimoto se však nic podstatného nezměnilo. Bašár Assad dále úřaduje ve svém prezidentském sídle a mezinárodní organizace pasivně odsuzují násilí a vyzývají ke klidu. I když, něco se přeci jen změnilo. Počet obětí, které si krize vyžádala, se dnes může blížit 10 tisícům.

Uvedl to ve čtvrtek britský list Daily Telegraph. Číslo 9113 zveřejnila nezávislá syrská organizace na ochranu lidských práv SOHR. Z tohoto čísla je údajně 6645 obětí civilních, 1997 vojáků a 471 vojenských zběhů. Oficiální čísla zpravodajských služeb OSN udávají přes 8 tisíc mrtvých.

Posledních 23 obětí, které byly započítány do této smutné statistiky, bylo nalezeno tento týden u města Idlíb, které v úterý ovládla syrská vládní armáda. Oběti byly spoutané a se zavázanýma očima, popravené zastřelením. Na jejich tělech byly patrné stopy mučení. O nelidských mučících praktikách v syrských věznicích tento týden oficiálně informovala lidskoprávní organizace Amnesty international.

Narozdíl od krize v Libyi, kdy se mezinárodní společenství rozhodlo rychle jednat a vojensky zakročilo proti režimu Muammara Kaddáfího při jeho obdobných snahách potlačovat protivládní demonstrace, v případě Sýrie jsou spojenci s konáním mnohem zdrženlivější. O pravých důvodech této zdrženlivosti se spekuluje. Někteří zastávají názor, že Sýrie není z hlediska světových velmocí ekonomicky tolik významná, narozdíl od Libye, která vlastní bohatá ložiska ropy. Další možnou příčinou je právě libyjská zkušenost. Za loňskou intervenci totiž bylo jak NATO, které ji provedlo, tak OSN, které k ní prostřednictvím Rady bezpečnosti dalo mandát, kritizováno.

Byla však i oceňována jako modelový příklad aplikace principu "Odpovědnosti chránit" (Responsibility to protect, R2P), který OSN v roce 2005 přijala za závazný a který ji povinuje chránit životy civilistů, pokud jejich vlastní stát při této ochraně selže. Proč ale organizace měří dvojím metrem, proč stejně jako v Libyi nezakročila i v Pobřeží Slonoviny, Jemenu či právě Sýrii? Odpověď asi ukáže až čas. Otázkou je, kolik syrských civilistů bude do té doby muset ještě padnout.