Ve Francii je známkování spravedlivější

Pokud byste se rozhodli dát svého potomka na francouzskou základní školu, nebyl by to vlastně prvňáček, ale „jedenácťák“. Ve Francii totiž nejenže obráceně známkují, ale rovnou tak také číslují třídy. Nejprve tedy chodí děti do jedenácté třídy a v šesté třídě přestupují na druhý stupeň, kde se učí ještě další čtyři roky.

Známkování se od toho našeho také dosti liší – stupnice se pohybuje od nuly do dvaceti, přičemž dvacítku dostávají opravdu ti nejlepší. Naopak za desítku už vás učitel zřejmě moc nepochválí, jelikož má tato známka v podstatě skoro stejnou váhu jako naše česká nedostatečná. Někdy se také známkuje pomocí písmen (od A do E) podobně jako ve Velké Británii. Častěji se ovšem setkáte s hodnocením pomocí čísel, které se jeví jako poměrně spravedlivější. Tato široká stupnice totiž umožňuje učiteli známkovat opravdu co nejspravedlivěji. Neexistují žádné „lepší“ a „horší“ trojky tak, jak je tomu na mnoha středních školách u nás.

Po základní škole si můžete zvolit další studium, a to buď na tříletém všeobecném gymnáziu (jiná víceletá gymnázia ve Francii nenajdete), na tříleté technické střední škole, anebo na škole odborné, kde se délka studia pohybuje v rozmezí od jednoho do tří let.

Výuka na gymnáziu je rozdělena na tři směry

Už ve druhém ročníku by měli mít francouzští studenti jasno, kterým směrem se budou dále ubírat. Volí si proto ze tří zaměření, podle kterých se bude v posledních dvou letech na gymnáziu odvíjet jejich výuka. Na výběr jsou obvykle tři směry, a to literární, ekonomický a vědní, který ocení hlavně zájemci o matematiku či fyziku.

„Tohle rozdělení na směry se podle mě dá považovat za pozitivní, ale i negativní změnu. Je to dobré pro někoho, kdo už ví, co chce dál dělat, ale já spíš preferuji český typ studia, během něhož se můžu rozhodnout později,“ přiznává Katka, která odjela studovat do Francie na půl roku.

Maturita? Rovnou dvakrát!

Máte strach z maturity, která vás čeká v posledním ročníku střední školy? Tak to buďte rádi, že nestudujete ve Francii. Tam by vás totiž maturita čekala rovnou dvakrát – ve druhém a třetím (posledním) ročníku střední školy. Vzhledem k počtu povinných předmětů a obtížnosti bývá také náročnější než ta česká.

Po maturitě odcházejí studenti obvykle na univerzity, někdy ale volí státní či soukromé vysoké školy. Za ty si ale na rozdíl od univerzit, kde je školné nižší, mnohdy pořádně připlatí.

„Všechno je to tu takové na pohodu“

Na většině francouzských škol se dočkáte klidné atmosféry, aniž by si vaši profesoři neustále stěžovali, že zase nic nestíhají. O tom se už sama přesvědčila i Katka. „Profesoři mluví pomalu a někteří nám dokonce říkají, co si máme psát a co ne, tak jako na základce. Oproti tomu nás naši čeští profesoři moc ženou a jsou nervní, že nestíháme, kdežto tady je to takové všechno ‚na pohodu‘,“ porovnává styl výuky obou zemí.

Radost budou mít i ti, co si po ránu rádi přispí. Škola totiž začíná až v půl deváté. Látka bývá během vyučování často vykládána pomaleji a někdy až přehnaně pečlivě. Proto by vás neměla překvapit výrazně delší doba jednotlivých vyučovacích hodin, které trvají obvykle 55 minut, někdy i déle. Domů se vracejí středoškoláci obvykle až po půl páté.

Opravdu Francouzi neumí anglicky?

Říká se, že Francouzi angličtinu zrovna dvakrát dobře neovládají a raději se s cizinci domlouvají ve svém rodném jazyce. Neradi přejímají mezinárodně používaná slova a často spoléhají na svoji melodickou francouzštinu. Upřímně, něco pravdy na tom bude, i když rozhodně nemůžeme házet všechny francouzské studenty do jednoho pytle. Velkou nevýhodou je doba, kdy se žáci na základní škole začínají učit první cizí jazyk. S angličtinou se většinou „seznamují“ až v šesté třídě, tedy na druhém stupni. Druhý cizí jazyk se vyučuje v osmé třídě základní školy. Velký zájem mají Francouzi o španělský jazyk, který se na rozdíl od nás, kde se častěji vyučuje němčina (nebo právě francouzština), učí asi 60 % populace.