Ľudia často pojem queer nepoznajú. Čo si pod týmto termínom predstaviť?

My jsme pojem queer začali používat při našem desátém výročí, takže to budou tři roky. Předtím to byl gay a lesbický festival, co je však příliš úzká kategorie. My žádné kategorie používat nechceme. Chceme se vymanit z vnímání muž/žena, gay/lesba, hetero/homosexuální, proto jsme se rozhodli pro termín queer, který původně znamenal něco jiného, bylo to hanlivé označení pro homosexuály. Dnešní queer teorie značí, že queer je všechno, co se vymyká normativitě a to bylo i naším cílem, omezit nálepkování.

Ako vznikol nápad založiť festival s takouto tematikou?

Náš festival má dlouhou historii. Vznikl v Brně, kde byla silná aktivistická gay a lesbická základna. Tehdy se to jmenovalo Duha nad Brnem a za cíl jsme si kladli obeznámit většinovou veřejnost s homosexuální tematikou. Nebyl to jenom filmový festival, byly tam i divadelní představení, autorské čtení a také přednášky. Takhle to pokračovalo dva roky, pak se to přesunulo i do Prahy pod novým názvem Mezipatra.

Prečo Mezipatra?

Mezipatra vnímáme jako meziprostor, kde se můžou všichni potkat. Nejsou to ty „patra“, takové ty škatulky, kde jsou všichni uvězněni, ale je o nějaký meziprostor, kde se můžeme navzájem poznat. Jak žijeme, jaké máme mezi sebou vztahy. Je to takový prostor pro potkávání.

Ako by ste popísali hlavné poslanie festivalu?

Naše poslání je charakterizováno naším názvem. Chtěli jsme vytvořit platformu pro různé názory, pro diskuzi o sexualitě o normativitě a nenormativitě. Místo, kde dostane prostor každý názor.

Myslíte si, že sa toto poslanie darí napĺňať?

Už třináctým rokem doufáme, že ano.

Práve ste to spomenuli, festival organizujete už 13 rokov. Ako sa za tento čas zmenilo vnímanie českej společnosti ohľadom týchto kontroverzných tém, ktoré otvárate?

I v Čechách, co je gay nebo lesbický, je kontroverzní. Časem se to trošku uvolňuje, ale většina lidí od nás čekala nějaký skandál. Také média se o nás zajímali jenom, když se dělo něco, co není mainstreemové, vymyká se z normálu a je pobuřující. Posledních pár let se to mění. Jsme filmový festival a média začínají psát o tom, jaké filmy dáváme, které osobnosti přivážíme a není to zaměřené jenom na něco skandálního.

Mezipatra majú výborné medzinárodné ohlasy, naríklad režisér John Cameron Michel sa o ňom vyjadril ako o najlepšom „teplom“ festivale na svete, pochválil ho aj Václav Havel. Čím sú také výnimočné?

Těžko říct, čím to je. Pevné postavení mezi ostatními gay a lesbickými festivaly v Evropě máme už jenom tím, že padesát procent publika jsou heterosexuálové. Když jsme takhle různorodí, náš program vplývá na mnohem větší cílovou skupinu. Proto vybíráme filmy, které nemají jednoduché témata, ale snažíme se ve filmu provokovat, co ještě queer je, co ještě můžeme dávat. Pravděpodobně směs těchto faktorů nás dělá viditelnější a taky počtem filmů, projekcí a akcí patříme mezi největší queer filmové festivaly v Evropě.

Stretli ste sa pri organizovaní festivalu aj s negatívnymi reakciami?

Určitě. Například Václav Klaus s jeho tezí homosexualismu, že bychom neměli být vidět je podobná jako většinová reakce v Čechách. Taky se s negativními reakcemi setkáváme u sponzorů, který nechtějí být spojováni s gay a lesbickou tematikou. Takže ano, děje se to, ale podobných případů ubývá.

Takže trend je pozitívny, postupom času sa situácia zlepšuje?

Když se ohlédneme zpátky v čase, tak ano, ale samozřejmě nevěříme na vývoj od špatného k nejlepšímu. Ohlasy jsou podle toho, co se děje ve společnosti, jaká je zrovna nálada, to formuje většinový pohled. Když je teď relativní pokoj, to neznamená, že příští rok neskončíme.

Ako ste sa inšpirovali témou tohoto ročníka, teda moc, manipulácia a šialenstvo?

Každý rok se snažíme vybírat téma, které nějakým způsobem rezonuje. Neřídíme se myšlením, že všechno je jenom soukromé nebo veřejné, jednotlivec prožívá věci nejen uvnitř sebe. Taky téma moc, manipulace a šílenství vnímáme na více úrovních. Je to následek dvou faktorů, ve společnosti jako takové, kdy se člověk řídí nějakou institucí a ve společnosti rodiny a známých. S tím úzce souvisí moc a manipulace. Šílenství má nádech pikantnosti a doplňuje náš program.

Festival sa začína už za menej ako 14 dní (8.11., pozn. redak.) a na internete stále nie je zverejnený katalóg filmov. Na čo sa tento rok môžeme tešiť?

První věc je, že doufám, když vyjde tenhle rozhovor, tak ten katalog už na internetu bude, protože ho spouštíme dnes večer (rozhovor sa konal v piatok 26.10., pozn. redak.).

Určitě se můžete těšit. Oproti loňskému roku jsme nic dramaticky nezměnili. To znamená, že máme deset mezinárodních celovečerních filmů, dokumentární filmy i retrospektivu, která není věnována jenom jednomu filmaři, ale zaměřili jsme se na to, jak v osmdesátých a devadesátých letech probíhala moc, manipulace a šílenství ve Velké Británii a Commonwealthu.

Zároveň se můžeme těšit na soutěž krátkých filmů, která je vynímečně dobrá. Rozšířili jsme počet krátkých bloků ze čtyř na osm. Fascinující na tom je, že nejen těch filmů je hodně dobrých, ale potkávají se i žánrově. Máme blok krátkých hudebních videí, blok pohádek pro dospělé, blok superhrdinských filmů.

Máme obrovskou radost, že se dostaví Thom Fitzgerald, kanadský režisér, který představí svůj film Cloudburst. Je to romantická komedie, kde dvě osmdesátileté partnerky vyráží ze Spojených států do Kanady zlegalizovat svůj sňatek. Žijí spolu v jednom domě, v partnerském svazku, ale rodina jim nepřeje a tak neustále vystupují jako kamarádky. Když chce rodina dát jednu  nich do domova důchodců, druhá ji s pomocí striptéra unese. Fitzgerald tímto filmem zahájí celý festival.

Zároveň z dokumentární sekce máme radost, že můžeme uvést film Jak přežít mor. Je to dokumentární thriller o tom, jak se na přelomu osmdesátých a devadesátých let emancipovala skupina nemocných s HIV. Pomocí archivních materiálů, není tam žádná retrospektivní výpověď, sledujeme vývoj hnutí, které trpělo tím, že to byla nemoc homosexuálů. K němu dorazí i režisér David France, který není největší hvězdou, ale je to uznávaný reportér, pracoval i pro New York Times.

Myslíte si, že sa podarí prekonať rekord v návštevnosti, ktorý nastal v roku 2009?

My v to pevně doufáme, ale záleží od počasí, od ochoty lidí jezdit do kin, nedá se to odhadnout předem. Už teď ale víme, že přivítáme našeho celkem sto tisícího diváka.