Pánská záležitost

Moje čtvrtá zkušenost s hip hopovým festivalem v Hradci Králové, což je na holku poměrně slušnej výkon. Chápejte, tohle je asi jediný místo ve střední Evropě, kde frontu na záchod stojí výhradně chlapi, a taky podle toho celý areál vypadá. Zbytky jídla a prázdný kelímky všude po zemi a marihuanovej odér linoucí se napříč celým areálem letiště, který je domovem festivalu od roku 2005. K tomu všemu je navíc absolutně nemožný získat v jediném stánku nealkoholický nápoj, který by stál pod třicet korun. Všude je k mání jedině pivo.

Na druhou stranu, masy fanoušků, převážně z Německa, Polska a samozřejmě z Čech, sem nejezdí popíjet limonádu. A tak se občas stane, že zakopnete o spícího člověka po cestě do stanu, anebo sem tam na někoho padne únava v průběhu koncertu a ustele si vám pod nohama. Dobře, chápu, na někoho je tohle trošku přes míru. Cizinci jsou totálně zmatení, jak to teda s tou legalizací v Česku je, když je skoro hanba nemít na kontě minimálně jednoho jointa denně a ze sousedních příbytků se v devět ráno ozývá: "Tak co? Ubalíme." Všechno je potagovaný, dokonce i stany, a vůně čerstvý barvy občas na chvíli přehluší ten hustej dým.

Čechy vs. Německo

Co se ale musí fanouškům hip hopu nechat je fakt, že jako publikum jsou vděční. Když PSH začali svou, jak jsme na jejich poměry zvyklí, skvělou show, nebylo Čecha, který by neznal texty do posledního slovíčka. A to ani ve chvíli, kdy Vladimír 518 spolu s Orionem vytáhli starý kousky. Načež se vrátili zpátky po časový lince, i s hostem, Martinem Svátkem a trackem z posledního Vladimírova alba Idiot.

Já se letos nechala trochu unýst a zhlídla německý undergroundový duo raperů Luk & Fil. Německy sice neumim, ale když jsem se s klukama potkala večer před jejich koncertem, slíbili mi, že když budu stát v první řadě, dostanu pivo. Takže jsem dostala pivo a k tomu pořádnej kousek skvělý flow a hutnejch beatů. Pro mě nejpřijatelnější podoba současnýho hip hopu. Všechno plynulo, němečtí fanoušci zaplnili celý hangár, kde se koncert odehrával, zazněli nový kousky i věci, se kterýma se do povědomí lidí dostávali. Navíc pro mě, jakožto zástupkyni něžnýho pohlaví, to byla i moc hezká podívaná.

A Němcům jsem zůstala věrná i další koncert. Pro Edgara Wassera, zástupce rapu z Mnichova, neexistovala žádná tabu. Snaha vypořádat se s krutou minulostí, ale taky progres v myšlení mladejch lidí, kterých se historie už tak citelně nedotýká. "Přeci to, že za Hitlera byl Holocaust, neznamená, že v týhle době nemůžu mít vlastní názor." Takhle nějak mi to bylo přeložený.

Táta hip hopu a slovenský zklamání

Absolutní vyvrcholení pro všechny fanoušky old school rapu byla devadesátková ikona KRS ONE. Dneska už skoro padesátiletej "učitel" všech MC's vyzýval všechny sprejery, ať daj ruce nad hlavu, sesílal kletby na policii a držel se hesla "Real hip hop is over here." V polovině show se navíc přidali i tanečníci, takže jo, tohlo bylo vážně real, Bronx v Hradci a slyšet Sound of da police naživo byl vážně zážitek.

O stejně pozitivní energii se marně pokoušeli mladičký HAHA Crew ze Slovenska, jejichž vystoupení byl absolutní trapas. Jasně, text stylu "Rap a móda" neni případ, kde vás raper uchvacuje svojí genialitou a rozhledem, jenže já to čekala aspoň trochu sexy, stylový. Zatímco to byla jenom divně zadejchaná póza, škoda.

Tanci zdar a za rok zas

Jenže Hip Hop Kemp toho nabídnul víc než jen slušnou porci rýmování. Když vynecham úchylnou zábavu ve formě rajčatový bitvy, bylo možný se podívat na streetballový zápasy, zajít na workshop jednoho ze street dancových stylů, nebo taneční battly. Pro ty byla vyhrazena samostatná stage, na který se od rána do večera proti sobě stavěli tanečníci v mnoha stylech, jako je například pro diváky nejatraktivnější break dance.

Závěrem, počasí bylo poměrně přívětivý a já jsem vděčná za soudnost organizátorů, se kterou zvládli rozplánovat festival do tří dnů. Všudypřítomná hudba, hluk, opilost, nános prachu a sprchy, co mě budou budit ze sna ještě dlouho. A hlavně to, jak všemu přivyknete, obohatíte každou větu o pár sprostejch výrazů a poslední festivalovej den s úžasem pronášítě: "Tyjo, letos jsem tu nikoho ještě neviděla zvracet." Takovej je Hip Hop Kemp a já jsem si docela jistá, že ho musíte buď milovat, nebo nenávidět. Mezistupeň neexistuje. Tak zas příští rok. 

Foto Valentýna Janů