Zajímavé je, že sloveso šprtat najdeme u všech slovanských národů. Původně toto sloveso znamenalo hrabat nohama,  proč se začalo používat v přeneseném významu, se mi však nikde dohledat nepodařilo. Ani s dnešním významem to ovšem nebude tak docela jednoduché. Co je pro jednoho šprtáním, může být pro druhého běžným opakováním na písemku. Nezbývá nám, než se obrátit na slovník češtiny, který nám nabízí tuto definici „Šprt je žák, který se pilně, ale často jen mechanicky učí.“ To by nám, jako takový malý odborný základ, mohlo pro začátek stačit. Ostatně tento článek si opravdu neklade za cíl seznámit vás s podrobnou etymologiíi slova šprt.

Jak by řekl Jára Cimrman, o výše zmíněné definici můžete pochybovat, můžete s ní nesouhlasit,  ale to je asi tak vše, co s tím můžete dělat. Faktem zůstává, že ona definice je pořád dost široká na to, aby si ji každý vyložil po svém. Většina lidí má tendenci pasáž o mechanickém učení opomínat a jistě se najdou i mnozí tací, kteří ji vypustí úplně. Šprtem se pak v jejich očích stává kolikrát každý, kdo alespoň jednou za týden otevře učebnici. To je samozřejmě naprostý nesmysl, protože právě mechanické učení věcí nazpaměť (tedy biflování) je pro šprty tak typické. Z tohoto důvodu také nelze šprta charakterizovat jako chytrého. Ba naopak. Šprti jsou často těmi nejprázdnějšími lidmi ve třídě - hlavu mají možná plnou nabiflovaných pouček a frází, ovšem zeptáte-li se jich na vlastní názor, mnohdy zarytě mlčí a neví, co říci.

Co je k tomu všemu vlastně vede? Je to vážně pouhé číslo jedna napsané na papíře, co šprta přivádí do stavu extáze? Každý jistě uzná, že za tím bude něco víc.  Touha být ten nejlepší, v nečem vyniknout, vytáhnout se nad své spolužáky. Či snad úplně něco jiného? Možná je šprt zamindrákovaným stvořením, které se potřebuje neustále ujišťovat o tom, že je v rámci určitého společenství nejlepším (alespoň v něčem). Možná je hnacím motorem šprta strach, že o toto výsadní postavení přijde. Možná jsou to i rodiče, kteří mají na děti nároky často naprosto neadekvátní jejich skutečným schopnostem. A koneckonců to může být i nepříliš veliká sebedůvěra, která je nutí neustále si něco dokazovat. Nízké sebevědomí je vede i k podlézání, kterým si snaží získat náklonost učitelů a pojistit si tím tak své školní výsledky. Jedno je však jisté. Diagnóza šprt je diagnózou čistě psychickou. Na to nezapomínejme.

A proto, až opět budete vypouštět z úst zvířecí vulgarismy na adresu té šprtky z první lavice, která připomněla učiteli písemku, uvědomte si, že je vlastně větším chudákem než vy, kteří jste onu písemku nečekaně psali. Na školu upíná celý svůj život, v němž se úspěch na mimoškolním poli nedostavuje. A to si zaslouží spíše politování.