Několik let jste učil na střední škole. Co vás přimělo ke vstupu do politiky? Byla to celková nespokojenost se školským systémem?

Jednoho krásného dne jsem učil základy společenských věd a zaslechl jsem dva hochy, jak se vzadu baví. Jeden z nich říkal: „To je zajímavé, co nám říká,“ a ten druhý mu odpověděl: „Kdyby něco uměl, tak to dělá a neučí.“ Zamyslel jsem se nad tím a dospěl k názoru, že pokud chci v oblasti školství něco zásadního opravdu změnit, měl bych se začít politicky angažovat. Na základě tohoto vyslechnutého hovoru jsem posléze v novinách objevil nabídku konkurzu na náměstka ředitelky Institutu pro místní správu ministerstva vnitra. Zaměřuji se i na vzdělávání dospělých, takže jsem se do něj přihlásil a konkurz vyhrál. Jako náměstek jsem viděl, že když chce člověk opravdu něco ovlivnit, musí být v politice na nějakém vyšším postu. Proto jsem v roce 2004 vstoupil do strany (ČSSD). Pak už to šlo postupně. V roce 2006 jsem se stal v Rakovníku zastupitelem, v roce 2008 senátorem.

Jaké jsou názory a odezvy vašich bývalých studentů na váš vstup do politiky?

Prý předpokládali, že dříve nebo později do ní vstoupím.

Nyní jste v opozici, jaký máte názor na současnou vládní politiku, jak moc jste s ní v rozporu?

To, co dělá vláda v oblasti školství, je pro mě obrovská tragédie. Kontinuálně kritizuji kroky, které se mi nelíbí. Je jich asi přes 80 %, nicméně snažím se vždycky nabízet alternativu. Kritizuji ministra za nečerpání fondů, nelíbí se mi podoba státních maturit. Zároveň ale vždy říkám, co konkrétně se mi na tom nelíbí a jak by to mělo vypadat. Nelíbí se mi, že se bez přizvání opozice připravuje kariérní řád, vysokoškolský zákon či změna financování regionálního školství. Tyto věci by měly být odsouhlaseny napříč politickými stranami. Školství by nemělo lítat jednou doprava, jednou doleva podle toho, kdo je zrovna ministrem, či dokonce podle toho, jak se ministr vyspí. Ministr by každopádně měl mít nějaký vhled do dané problematiky, měl by to být tedy odborník na oblast školství a zároveň politik. Nemůžeme jmenovat ministra tak, že na náhodného kolemjdoucího u ministerstva školství zavolají z okna: „Pepíku, nechceš dělat ministra?“ a Pepík si řekne, proč ne, a dělá ministra školství. Pokud chceme, aby bylo školství klíčovým resortem, má si ho nechat nejsilnější strana ve vládě, a ne to udělat tak jako ODS – tedy přenechat ho tomu nejmenšímu koaličnímu partnerovi.

Jste alespoň někdy schopni dojít s panem ministrem Fialou ke vzájemné shodě či k nějakému kompromisu?

U státních maturit, kdy pan ministr vytvořil pracovní skupinu, jíž jsem byl členem. Vstřícným gestem bylo, že já jako opoziční politik jsem byl za tuto skupinu vyslán do senátu a snažil jsem se s ostatními najít společnou řeč. Jinak se mnou pan ministr bohužel příliš nekomunikuje. Nejsem zdaleka jediným, kdo si na tuto nekomunikaci stěžuje – stěžuje si například i iniciativa Za svobodné vysoké školy a studenti vysokých škol, kteří mu napsali otevřený dopis, na který pan ministr neodpověděl.

Je také nějaký bod, v němž s vládní politikou souhlasíte?

Souhlasím s některými body, ovšem nikoliv s jejich provedením. V čem se však zásadně neshodneme, je způsob provedení předškolního vzdělávání a podpora individualismu ve školství, kterou propagují pravicové strany. Je to podpora pro ty, co na to mají. My se přikláníme spíše k finskému způsobu, kde je podporována celá škála studentů napříč celou společností. Příklady si z finského školství můžeme brát i v dalších bodech. Například tam vytvořili strategické rozhodnutí, kam se jejich školství bude v budoucnosti ubírat. Také se tolik nezaměřují na testování, kterého sám nejsem přítelem, ale snaží se spíše zlepšit celkový stav školství – zlepšení výuky, zkvalitnění vzdělání učitelů, kvalitnější podmínky. Neříkám ale, že nemůžeme získat z testů žádná důležitá data, protože jedna zásadní věc se v nich často opakuje – hluboká nespokojenost z oblasti školství jak od učitelů, tak od studentů. Dopadli jsme nejhůře v měření klimatu na školách a také je u nás nejvíce dětí, které se nudí při výuce. S tvrzením pana Dobeše, že škola musí trochu bolet, nesouhlasím.

Mluvil jste o zhoršeném klimatu na školách, ale sami učitelé kolikrát podporují onen dril, nesnaží se výuku něčím ozvláštnit a heslo „škola hrou“ odmítají. Jak byste to chtěl změnit?

Připravit zábavnou výuku zabere učiteli daleko více času. V tom, že existují učitelé, kteří se opravdu snaží dělat se svými žáky něco víc, mi dává zapravdu Zlatý Ámos. Pokud chceme, aby bylo takovýchto učitelů víc, musíme více dbát na výběr lidí, kteří jdou na pedagogické fakulty. Stejně tak musíme dát těmto lidem možnost většího finančního růstu a společenské prestiže. Je také důležité, aby měl učitel patřičnou odezvu. Jinak si může říci, na co by to vlastně dělal, když na jeho snahu třída adekvátně nereaguje.

Jak byste tedy učitele motivoval, aby s dětmi opravdu něco dělali?

Důležitá je především finanční složka – učitel si musí být vědom toho, že když bude učit dobře, bude mít víc, než když bude učit špatně. Také je zde důležitá práce na osobním růstu. Jakmile na sobě učitel přestane pracovat, dostane se do takového stereotypu, kdy učí stále stejným způsobem. Existují i takoví učitelé, kteří mají v učebnici poznamenáno, kdy řeknou vtip, který říkali už rodičům, ba i prarodičům současných žáků. Nejdůležitější zkrátka je, aby lidé, kteří jdou na pedagogickou fakultu, na ni šli opravdu s cílem učit, a nikoliv proto, že je nevzali jinde. Poté se s takovými případy nebudeme setkávat tak často.

Zastáváte názor, že poslední rok v mateřské škole by měl být pro všechny děti povinný.

Je to mimo jiné otázka sociální. Ačkoliv jsou některé děti mimořádně nadané, mohou být ve škole šikanovány, protože nebudou vědět, jak se mají chovat k ostatním dětem. Řada učitelů v prvních ročnících ZŠ si stěžuje, že tam přijdou nejen děti, které si neumí zavázat tkaničky, ale že některým dětem chybí dokonce i základní hygienické návyky.

Zajímalo by mne, jaký je váš názor na integraci dětí s lehkým postižením do základních škol. Myslíte si, že je to reálné? Jsou na něco takového vůbec peníze?

Integrace možná je, ale, jak se říká, odsud posud. Lze to, jde to a určitě máme dělat všechno pro to, abychom děti, které integrovat lze, integrovali. Na druhou stranu, říkám zcela otevřeně, že podle mého názoru je rušení praktických škol zcela nesmyslné. Ať chceme, či nikoliv, svoje místo tady měly a mít budou. My v ČR jsme kadeti na to, rušit věci, které vždy fungovaly. Speciální školství má u nás mimořádnou kvalitu, a proto bych k tomuto kroku přistupoval s rozumem.

Není možné, že dítě se speciálními vzdělávacími potřebami výuku naprosto rozloží?

Aby se tomuto předešlo, je nutné dávat více peněz do asistentů. Pokud ve třídě máte asistenta, který bude s dítětem normálně pracovat, pak lze integrovat. Dříve, když asistenti na školách nebyli, byly řešením i vyrovnávací třídy. Cest je celá řada. Je ale zbytečné tady mávat nějakou zprávou z EU, která říká, jak se tady špatně chováme k jedné skupině obyvatel. Myslím, že je načase přestat lidi rozlišovat podle barvy pleti, podle toho, jak vypadají, jaké mají postižení, ale podle toho, jací opravdu jsou. A pokud se k sobě naučíme chovat a pomáhat si navzájem, bude to určitě ku prospěchu všech. Nicméně třídu nám může rozbourat i vysoce inteligentní žák, který z nudy zlobí.

Nedávno jste se vyjadřoval o učňovských oborech. Jaké hlavní problémy je v současné době trápí? Myslíte si, že je správné, když mají studenti na učilištích stejnou úroveň maturity jako gymnazisté?

Jsou tu hlavně dva problémy. První problém je celospolečenský. Rodiče doma řeknou: „Přece nejsi tak hloupý, abys šel na učiliště. Hezky si uděláš maturitu, pokud možno na nějaké manažerské škole a bude z tebe manažer.“ Žádný rodič si nepřipustí, že jeho dítě nemá na vysokou školu nebo alespoň na tu maturitu. Já s oblibou pokládám otázku: „Musí mít každý v ČR maturitu?“ a všichni odpovídají: Ne, nemusí. Bohužel odpovědí je: Ano, musí. Máme takto špatně nastavené zákony. A to je ten druhý problém. Když budete chtít dělat kuchaře nebo mistra u zedníků, budou po vás chtít maturitu. Budete-li kominík a budete chtít koncesní listinu, musíte mít maturitu. Zaveďme raději mistrovskou zkoušku, která by byla na úrovni maturity a dokazovala by, že ten, kdo ji složí, je v daném oboru opravdovým odborníkem. Poté se prestiž učňovských oborů bude opět zvedat. Společnost musí chápat, že dobrý řemeslník je pro nás stejně důležitý jako dobrý inženýr.

Nyní se dostáváme ke stěžejnímu tématu, které jsem nakousla již v minulé otázce. Tím tématem jsou státní maturity. Jakou formu byste jim přál do budoucna? Ponechal byste je vůbec?

Myslím, že nyní projdeme dvouletou debatou na téma, jaká by měla finální podoba maturit být, a dospějeme k tomu, co jsem říkal již na začátku – nemůžeme srovnávat nesrovnatelné. Nemůže být jedna úroveň maturity stejná pro gymnázia, odborné školy a učiliště, na nichž bych místo maturity zavedl mistrovské zkoušky, jak jsem se zmiňoval v minulé odpovědi. Soudím, že to dospěje do stádia, kdy bude jedna stejná maturita pro gymnázia, jedna stejná maturita pro odborné školy. Některé oblasti budou pro všechny stejné, ale v některých oblastech se maturita bude muset lišit. A to z důvodu, že gymnázia mají na některé předměty větší hodinovou dotaci než střední odborné školy. Na odborných školách jsou místo toho odborné předměty, které žáky připravují pro výkon konkrétní praxe. Studenti těchto dvou typů škol tedy logicky musí mít rozdílnou úroveň. Když uděláme maturitu pro všechny společnou, vzejde nám z toho úroveň, která bude pro určitou část lidí příliš vysoká a pro určitou část lidí k smíchu. Nyní je to k smíchu téměř všem, protože se to snižuje na úroveň učilišť a pro gymnazisty je to zcela k ničemu. Také bych odboural nynější zabezpečení a raději bych zavedl maturity v elektronické podobě. Zabezpečení by pak bylo mnohem jednodušší a znemožnilo by se i jakékoli opisování, jelikož každý by měl zcela jiný, náhodně vygenerovaný test. Mám také na jazyku otázku, zdali doopravdy potřebujeme maturitu v takové podobě, v jaké byla dříve. Jsou státy, které si poradí i bez maturitní zkoušky. Opět zdůrazňuji, že nejsem příznivcem testování, protože vám dá pouze jednu část odpovědi na to, jací jste. Navíc se pak čato stává, že učitelé se snaží žáky k maturitě nabiflovat na úkor jiné látky.

Jaký je váš názor na slučování ministerstva školství s ministerstvem kultury?

Je to jednoznačně hloupost, a to ze dvou důvodů. Kultura je už nyní v ČR takovou popelkou. Když přilepíme kulturu k ministerstvu školství, vznikne z toho resort, který nemůže uřídit jeden člověk. Resort školství je poměrně složitý a rozsáhlý sám o sobě, navíc k němu máte ještě sport. Pokud k tomu všemu přidáte i kulturu, bude z toho jedním slovem splácanina. Navíc ani neušetříte – budete mít sice místo dvou ministrů pouze jednoho, ovšem za to dvojnásobný počet náměstků, dvojnásobný počet vrchních ředitelů atd.

Úplně na závěr by mne zajímalo, jaké změny od vás můžeme čekat v případě, že se stanete ministrem.

Hned tomu současnému ministrovi vystěhuji kancelář (smích). Teď vážně. Už teď se v roli stínového ministra snažím uzkazovat, co by ČSSD udělala, kdyby byla u vlády. Pokud možno co nejširší bezplatné vzdělávání, dostupná kvalitní základní škola pro dítě, podpora především těch středních škol, které mají uplatnění v praxi. Na vysokých školách je pro nás pak nepřekročitelné téma školného. Jakmile to zavedete v jakékoliv podobě, například i formou zápisného, tak otevřete Pandořinu skříňku a zvedne se velká vlna nevole, jako se to stalo například ve Velké Británii či v Maďarsku. Pokud někdo zavede zápisné, zrušíme ho. Také se budeme snažit držet autonomii vědy a vysokých škol.