Druhý den našeho dobrodružství jsme začali posilňující snídaní na pláži a nezbytném doplnění vody na toaletách místního McDonaldu. Hned poté jsme opustili Laganas a dojeli autobusem do městečka Zakynthos. Tam jsme učinili rozhodnutí, které se později ukázalo, jako jedno z nejlepších - koupili jsme si mapu Řecka a naše provizorní mapa, utržená stránka ze školního atlasu světa, se tak dostala na dno krosny. Malebnost Zakynthosu nás okamžitě okouzlila. Uzounké uličky s nízkými kamennými domky, květinami a stánky s ovocem na každém kroku, silně kontrastovaly s turistickým Laganas. Mrzelo nás, že jsme zde nemohli zůstat déle, protože nám za pár hodin jel trajekt na pevninu. Loď velká jako průměrný panelák neohroženě brázdila vody Jónského moře a už za hodinu a půl nás dostala do města Kilini na Peloponéském poloostrově. V místním supermarketu jsme si nakoupili chleba, rajčata, úžasnou fetu a další jídlo do zásoby. U pokladny se nás pán, co stál ve frontě před námi, zeptal, proč nemáme nic k pití. Poté nás přiměl vzít si z ledničky plechovku Fanty a zaplatil za nás celý náš nákup. Nevycházeli jsme z údivu, ani když nám přál šťastnou cestu a příjemný pobyt v Řecku.

Jakmile jsme vyšli z ledově vyklimatizovaného obchodu, všimli jsme si rychle se blížící červené dodávky. Ani jsme nečekali, že by nám někdo zastavil napoprvé. Přesto jsme nesměle zvedli palce. To už nás ale desetičlenná bulharská rodina na dovolené nadšeně zvala do auta. Nejstaršímu členovi - mohlo mu být kolem pětadvaceti - jsme se snažili vysvětlit, kam se potřebujeme dostat, zatímco si nás nejmladší, asi tříletá holčička zvědavě prohlížela. Všichni přes sebe hlasitě volali, snažíce se přesvědčit jeden druhého o tom, že přesně ví, kde leží naše vysněná destinace. Angličtina na ně byla krátká, přesto nám však zastavili na křižovatce, kterou jsme měli po cestě. Po dalších asi dvaceti minutách stopování nám zastavil pán středního věku v české škodovce. Vyprávěli jsme mu, že jsme dostopovali ze Zakynthosu až sem. Začal nás okamžitě přesvědčovat, že nejkrásnějším ostrovem Řecka je Santorini. Požádal mě, abych mu z batohu, který měl položený na zadní sedačce auta, podala laptop. Naprosto suverénně si ho položil na volant a začal nám za jízdy ukazovat fotky z jeho loňské dovolené na Santorini. Nepřestával opakovat lámané “Don vory, don vory”, ale laptop odložil až když jsme uznali, že není nádhernějšího ostrova pod sluncem.

Dojeli jsme až za Patras, největší město na Peloponéském poloostrově a třetí největší město Řecka. Z dálnice jsme šli asi hodinu pěšky na pláž malinkého městečka jménem Rio. Z ní jsme viděli majestátný most, který spojoval Peloponés se zbytkem Řecka. S tímto pohledem jsme usnuli na pláži a nechali se kousat komáry, dokud nás následujícího rána neprobudili nadávající rybáři.

***

A jak to bylo dál? Pokračování příští středu 23. 9.

Stopem po Řecku: #1 Váš let je za týden