Protest začne ve středu 29. února na Palachově náměstí v Praze, kde se protestující sejdou a bude pokračovat směrem k Úřadu vlády. Před tím se chystají menší demonstrace v ostatních městech, které budou mít podobu jak klasického průvodu, tak „stávky“, kdy studenti „zaberou“ budovu školy na noc a budou v ní spát.

Pražského protestu se má zúčastnit většina veřejných škol a Univerzita obrany jako škola státní. Dohromady v Čechách studuje na podobných školách, které nejsou v soukromých rukách (tedy 26 veřejných a dvě státní), přes tři sta tisíc studentů, kolik z nich se zúčastní stávky si však studentské organizace netroufají odhadnout.

Studentům a akademické obci obecně se nelíbí zavedení školného a změny v pravomocích akademických orgánů. Zároveň se bojí většího vlivu komerční sféry na dění ve školách. Zároveň se zavedením školného dojde k tomu, že státní příspěvek na školy klesne o několik desítek procent. Tím pádem budou muset školy najít způsob, jakým peníze navíc vydělat nebo ušetřit.

Jedním ze způsobů bude zvýšení počtu studentů na jednoho pedagoga. Místo výuky čtyřiceti žáků tak bude vyučovat čtyři sta a ztráta se vyrovná. Zároveň se tak zkrátí čas, který pedagogové budou moci věnovat výzkumu (ať již primárnímu, nebo sekundárnímu) a sníží částka od soukromých firem, které na něj přispívají. To povede dále k škrtům ve školních rozpočtech a k hledání cest, jak vydělat peníze.

Pravděpodobně se taková cesta najde v modelu, kdy bude těžké být z vysoké školy vyhozen, ale rozhodně nebude snadné ji absolvovat. Univerzity si tak budou na své půdě vydržovat „věčné studenty“, kterým bude postup do dalších let ztěžován, ale bude jim umožněno opakovat libovolně dlouho (dokud budou ochotni platit školné).

Samuel Zajíček z Akademického senátu Univerzity Karlovy k tomu říká: „Tím jsme ve spirále, jejímž – nerealistickým – limitem je jediný profesor vyučující 24/7 v hale naplněné naprosto všemi lidmi od 19 do 23 let.“

Pro výzkum a studium je nezávislost škol to nejpodstatnější – výukou, kterou si tvoří sama, se odlišuje od ostatních a výzkumy posouvají hranice vědy. Když se omezí samostatnost škol, jejich akademická svoboda, stane se z nich pouze dodavatel specializovaných pracovníků na specializovaná místa konkrétních firem. Jinými slovy se stane „fabrikou“ z které budou vycházet vysoce kvalifikovaní dělníci, nikoliv budoucí zakladatelé firem. Navíc hrozí zavření oborů, které mohou být pro některé studenty zajímavé, ale které z vnějšího pohledu nejsou „perspektivní“.