Couchsurfing je v současnosti největší internetovou službou, díky které se můžete ubytovat kdekoliv na světě. Funguje přes 10 let a dle posledních statistik má přes 2 miliony členů ve více než 230 zemích. Celá služba je úplně zdarma, stačí si jen založit a řádně vyplnit profil na sociální síti www.couchsurfing.com, a pak už jen najít někoho, kdo by vám poskytl nocleh na svém gauči. Jedná se o ideální formu bezplatného přespání (nebo poskytnutí přespání někomu jinému) a zároveň prohození pár slov s novými lidmi. V rámci systému vkládají účastníci couchsurfingu na profily nocležníků nebo naopak hostitelů kladné či záporné reference, které mohou otevřít nebo zabouchnout dveře k dalšímu ubytování.

Sedíme na trávě v kroužku a každý něčím přispívá do právě začínající diskuse.

„Couchsurfing ti úplně změní život,“ říká s úsměvem Ondra z Česka, který se ubytovávání turistů věnuje už pěknou řádku měsíců.

„Spousta lidí si myslí, že potřebuješ perfektní znalost angličtiny, abys mohla komunikovat. Není to pravda, před pár měsíci jsem ubytovával dvě holky, se kterými jsem se dorozumíval z 80 % gestikulací,“ překvapuje mě Alev z Turecka, který sedí vedle mě.

Dále do diskuse přispívá jedenačtyřicetiletý Boris z Nizozemí, který couchsurfing provozuje ze všech zúčastněných nejdéle: „Nesmíte brát až takové ohledy na negativní reference. Nejdříve se podívejte, kdo negativní referenci napsal, zda se nejedná o člověka, který jich má na svém profilu sám požehnaně, a až potom sami posuďte, zda je jeho hodnocení objektivní.“

Přichází čas na sdělování špatných zkušeností. Jsem zvědavá, jestli se někdy u někoho vyskytly nějaké větší potíže, nebo jestli je couchsurfing skutečně tak bezpečný, jak mi doposud všichni tvrdili.

Do debaty se zapojuje i drobná blondýnka Veronica, která až doteď seděla v naprosté tichosti: „Minulé léto jsem ubytovávala dvě holky z Arizony. Nedá se říct, že by se stalo něco hrozného, ale nenaplnila se má očekávání. Ty dvě chodily až moc často na party, vracely se nad ránem a vstávaly k obědu. Doufala jsem, že se trochu poznáme, popovídáme si, ale k ničemu takovému nedošlo. V podstatě jsme se u mě v bytě jen míjely.“ Napjatě čekám, jestli se něčí nepříjemná zkušenost týká něčeho jiného, než nenaplněných očekávání.

„Jednou jsem ubytovával dva Finy. Slíbili mi, že mi jako poděkování za ubytování budou vařit, neuvařili mi ale ani jednou. Vlastně to bylo úplně naopak, vařil jsem já jim a oni si ze mě udělali nakonec tak trochu hotel,“ přispívá do diskuse opět Alev.

Všechny negativní zkušenosti se vesměs týkají drzosti a nehezkého chování k hostitelům. Pochopila jsem, že mít v bytě nasáčkovaného nevděčného cizince není nic příjemného, ale na druhou stranu je to to nejhorší, co vás může během provozování couchsurfingu potkat. Tato aktivita je tedy bezpečným a zajímavým způsobem, jak se zdarma ubytovat kdekoliv na světě a ještě k tomu navázat nová přátelství. Hostiteli prý udělá největší radost, když se mu někdo z nocležníků po nějaké době spontánně ozve, že je zrovna v jeho blízkosti a jestli by neměl chuť jít na pivo.

Zvedá se vítr, začíná se ochlazovat a účastníci workshopu si už sdělili všechno, co chtěli. Zdá se, že celá akce je po necelých dvou hodinách u konce. Loučím se se všemi couchsurfery, které jsem poznala a cestou domů koketuji s myšlenkou, že to vlastně vůbec není špatná věc a že bych ji jednou ráda vyzkoušela!