K přiznání přiměla Františka Buška, původním jménem Chobota, promlčená trestní odpovědnost. Soudy sice dříve za tunelování uložily čtveřici mužů nepodmíněné tresty, praví iniciátoři se ale obžalobě vyhnuli. Buškovo svědectví proběhlo během procesu s bývalým vedoucím samostatného oddělení Finančního analytického útvaru ministerstva financí Jiřím Kudlíkem a jednatelem firmy Crassus Petrem Müllerem. Ti se na tunelu měli podílet. Bušek ale tvrdí, že Müllera nezná a jeho i Kudlíkova souvislost s případem byla pouze okrajová. Za organizátory akce Bušek bez servítek označil sebe a Pavla Tykače, miliardáře vlastnícího těžební společnost Czech Coal, který měl prsty i v případu privatizace Mostecké uhelné. Švýcarsko tehdy zmrazilo miliardy a vyžadovalo vysvětlení převodů, které využívali tehdejší manažeři k manipulaci se společností.

Bušek vyvedl peníze prostřednictvím své firmy Iceberg, dále měl za úkol dohlédnout na německého obchodníka Klause Petera Schimmelpfenniga. Vše bylo připraveno a 1,23 miliardy korun z investičních CS fondů, kde Tykačova firma Motoinvest disponovala podílem, mohlo v březnu 1997 putovat z Česka na účet firmy Treuunion v Lucembursku. O své peníze tak přišlo několik drobných investorů, kteří do fondů, zabývajících se kolektivními investicemi, své peníze uložili. Bušek ale na podvodu údajně prodělal, když polovina z převedené částky padla na správu účtu a právníky, zbytek se dělil mezi Tykače a účty v USA. Písemnou dohodu prý organizátoři neměli. „My jsme si ale s panem Tykačem žádné doklady o praní jeho špinavých peněz nepsali,“ potvrdil Bušek.

Tykač byl obviněn již v letech 2006 až 2008, stíhání ale bylo zastaveno, nyní se však může obnovit. Jeho mluvčí vidí za svědectvími neúspěšný pokus o vydírání Tykače. Způsob Buškova přiznání působí jako jeden velký výsměch justici. Na druhou stranu ale poukázal na to, že přijít si na nějakou tu miliardu není zas tak velký problém a že boj s podobnými případy u nás pokulhává.