"Jmenuji se Sweetie. Je mi deset let. Žiji na Filipinách. Každý den musím sedět před webkamerou a mluvit s muži. Ti muži chtějí, abych si sundala oblečení. Svlékají se. Hrají si se sebou. Chtějí, abych si hrála se sebou. Jakmile jsem online, přicházejí ke mně. Desítky, stovky každou hodinu. Tolik. Ale něco neví. Nejsem skutečná."

Takhle se avatar "Sweetie" představil v krátkém dokumentu, který detailně vysvětlil, jak odhaluje pedofily.

"Sweetie" byla vytvořena nizozemskou organizací Terre des Hommes jako pokus o boj s "webkamerovým pedofilním sexualním turismem". Za necelé tři měsíce získala organizace soubory dat o více než tisíci pedofilů, kteří byli ochotni za kybersex s desetiletou Filipinkou zaplatit. Pětašedesát z nich už bylo identifikováno policejními organy.

"Webkamerový pedofilní sexualní turismus" ("webcam child sexual tourism", dále "WCST") je nejvíce rozšířen ve Spojených státech amerických, Kanadě, Britanii, Australii, Německu, Turecku, Italii a Nizozemsku.

Aktivisté operovali z izolované budovy v Amsterdamu. Po několika sekundách online se už "Sweetie" snažilo kontaktovat více než dvacet tisíc dospělých z celého světa. Když ji chtěli vidět v akci, objevil se skrz webkameru model v podstatě nerozlišitelný od opravdové dívky. Ti z "predatorů", kterým připadalo jako dobrý nápad poskytnout "holčičce" své osobní údaje, se většinou stali součástí obřího souboru dat, kteří aktivisté předali policii, načež se začali dožadovat jejich pozatýkání a žádat občany, aby podepsali petici proti WCST. Vadí jim, že zatím bylo usvědčeno pouze šest "sexualních predatorů", přestože WCST je očividně zločin.

"Není to problem existence zákonů. Spojené národy zavedly zákony, které dělají toto zneužívání téměř univerzalně ilegalním. Největší problem je, že policie nekoná, dokud oběti zločiny nenahlásí, děti je ale nehlásí skoro nikdy. Tyto děti k tomu většinou nutí dospělí nebo extremní chudoba," řekl Hans Guyt, člen nizozemské Terre des Hommes.

"Někdy musí svědčit proti vlastní rodině, což je pro dítě skoro nemožné. Chceme, aby vlády přijaly proaktivní vyšetřovací metody, které by agenturám dohlížejícím na dodržování zákonů daly možnost aktivně hlídat veřejné internetové hotspoty, kde se toto zneužívání dětí děje každý den. Predatoři, kteří tohle dělají, mají pocit, že se na ně zákon nevztahuje. Internet je svobodný, ale zákony platí i tam."

Americkým žurnalistům bylo umožněno podívat se, jak "Sweetie" "predatory" loví. Chat mezi výzkumníkem a "Sweetie" probíhal takto:

...

Sweetie: "What you want see?"

User: "U."

Sweetie: "What u pay for?"

User: "Naked."

...

"Predator" pak souhlasil, že zaplatí přes internet dvacet dolarů. "Sweetie" se ho chytře zeptala na jeho jméno na Skype. Odtud může pokračovat policie.

Projekt umělé desetileté lovkyně predatorů narazil i na problemy. Mnoho lidí si myslí, že do podobných výzkumů by se měli pouštět pouze policejní organy, nikoli aktivisté. Autoři se samozřejmě brání. Například tím, že informace jim všichni pedofilové z jejich databaze v podstatě poskytli sami.

Zatím není jasné, jak přesně (do jaké míry) budou informace od "Sweetie" použity.

Projekt je tím v podstatě u konce. "Sweetie nebude použita znovu. Odvedla svou práci. Ukázala predatorům, že se mohou snadno stát kořistí."

Seznamte se se "Sweetie".