Tento snímek od dánské režisérky Anne-Grethe Bjarup Riis vás nadchne nejen tématem. A vězte, že se skutečně nejedná o nějaký krvavý horor.

Ohrané téma v novém pojetí?

Možnost shlédnout světovou premiéru se mi naskytla během Mezinárodního Filmového Festivalu v Karlových Varech. Snímek pojednává o dánském odboji během okupace země nacistickým Německem. Skupina složená z jedné rodiny a nejbližších přátel pomáhá při shazování potravin a zásob přivezených z Británie. Možná si říkáte, že tenhle náměť není neobvyklý, ale to, jak se ho ujala A.G. Riis, vás přesvědčí o opaku. Film byl natočen dle skutečných událostí a svědectví.

Jde to i bez křiku a násilí

Při většině scén můžete cítit neuvěřitelnou úzkost, jelikož víte, že nedaleko číhají nacisté. Tak tedy fandíte hlavním hrdinům a velmi si s nimi oddechnete, když se v klidu vrátí domů. Bude se vám tajit dech, když Němci začnou obhlížet místo, kde byly nalezeny zásoby. Ale to stále není to největší plus. Během 120 minut neuvidíte ani jednou násilí či krev. Že to v dramatu o válce nejde? Vážně, je to možné. Ani během výslechů, kdy se vám honí hlavou myšlenky na mučení, se nic takového nestane.

Zaposlouchejte se

Dále si obrovskou pochvalu zaslouží herecké výkony. Představitel hlavní role Jens Jørn Spottag je velmi uznávaný dánský herec a věříte mu každé slovo, každé gesto, každou emoci. Když brečel on, pofňukávala většina diváků včetně mě. Ale ani ženské herečky nemohou zůstat bez zmínky. Jednu z hlavních ženských rolí si zahrála Dány velmi oblíbená  Marie Bach Hansen. Když jí vidíte na plátně, máte dojem, že v té době skutečně žila a čelila nepřízním osudu. Příběh podtrhává báječná hudba Simona Ravna. Není rušivá, není hlasitá, jen vám místy způsobí husí kůži.

Silný dojem

Tento život si nepouštějte během slunných a krásných dnů. Měli byste na to mít náladu, a to minimálně lehce povznesenou a filosofickou. Není to bezduchý film a rozhodně se v něm nevedou prázdné dialogy. Jesliže máte rádi filmy, nad kterými se musí alespoň trošku uvažovat, je tento pro vás jako stvořený. Rozhodně bych ho doporučila z jednoho prostého důvodu: viděla jsem v Karlových Varech přes deset filmů, ale žádný ve mně nezanechal tak hlubokou stopu.

Uděluji mu tedy 93 %.