Jaký byl „první  impulz“ k založení průvodcovské agentury? Kde se vzal tvůj zájem o cestování?

Už od dětství jsem měl díky tátovi možnost cestovat – vyrůstal v době komunismu, takže to byl odjakživa jeho sen – procestovat určité země a práce ve sklářském průmyslu mu to umožnila. Co se týče průvodcovství jako takového - při ročním  studijním pobytu ve Francii jsem si všiml mnoha odlišností v kultuře a přístupu k poznávání. Napadla mne myšlenka provádět zde Francouze a ukázat Prahu šitou na míru jim. Francouzská rodina, u které jsem bydlel, mne přivedla  do kulturní sféry, což se odráží i v tom průvodcovství co děláme, kde se navíc umění mísí v kombinaci s gastronomií.  

Jaké byly počátky vývoje agentury?

V době studií na Karlově Univerzitě jsem měl možnost poznat Vlastimila Svatého, syna majitele restaurace „ ART&FOOD HAD“. Jelikož chceme turistům v rámci poznávání České Republiky umožnit ochutnat kvalitní českou gastronomii, spojili jsme své síly. Následně jsme se účastnili největšího veletrhu turistického ruchu pro francouzský trh v Paříži, kde jsme představili náš projekt vytipovaným společnostem specializujícím se na incoming turistů do ČR. Další fází bylo rozšíření agentury a nábor mladých a dynamických průvodců, kteří mluví plynule dalšími cizími jazyky. V současné době jsou těžištěm agentury převážně průvodcovské služby, doporučování zajímavých ubytování pro Prahu plus transferní služby.

Jak jsi získával své první zakázky? Poradil bys čtenářům nějaké „fígle“?

První byly samozřejmě na webu – reklama na internetu je z pohledu začínajícího projektu cenově nejdostupnější. Pokud člověk dělá marketing nenucenou a zajímavou formou, určitě je v internetu dle mého velká síla.  Reklamu jsme obohatili o videa, která v průvodcovství nejsou moc běžná.  Pokud se umíme na webu dobře prezentovat, stane se, že si nás ten člověk najde sám - vždy je lepší, když jde klient za námi než my za ním. Já řeším víceméně koncepci průvodcovství, marketing má na starosti můj kolega a společník Vlastimil Svatý.

 V čem se chceš se svou firmou lišit od konkurence?

Určitě individuálním přístupem k lidem – k jejich národnosti, věku, reflektovat jejich potřeby a přizpůsobit celou prohlídku jim. Například jedna naše cesta se jmenuje „MODERN DAY IN PRAGUE“, v podstatě „současná Praha“, kde chceme díky studentům, kteří znají místní kavárny i zapadlá místa, kam se málokterý turista dostane, ukázat kulturní Prahu současnosti. Člověk pracující s turisty musí být osobnost - ne běžný průvodce, co odříká podstatné informace a jde domů.Turista, který přijede do Prahy, chce především vidět Karlův most, Pražský Hrad - to jim nechceme odepřít, ale chceme ukázat i místa, kam chodí lidé z města-  aktuální výstavy, zajímavé kavárny…

Jaké máš plány se svou agenturou do budoucna?

Plánujeme zprostředkování segway lodiček a historických aut. Rovněž bychom rádi rozšířili průvodcovské cesty, které tady zatím nejsou. Navíc máme kamarády, co dělají zajímavé, neokoukané oblečení - malá lokální věc. Dokážu si představit showroom, kde se mohou ty produkty tvořené lidmi z Prahy prezentovat. Celý projekt se tím určitě může zpestřit. Coby turista, který si chce koupit sošku nebo obrázek z Karlova mostu, bych si koupil raději triko, co dělají kluci z Prahy, kde mám na cedulce „MADE IN PRAGUE“ a vím, že podpořím lokální věc.

Baví tě škola?

Beru v potaz, že mi rozšíří obzory i způsob vyjadřování. Nicméně české školství oproti západnímu  vzdělávacímu systému postrádá dynamiku vývoje. Je důležité člověka motivovat jak s informacemi pracovat, než je „pouze“ předat. Snažit se v lidech vzbudit potřebu nad těmi věcmi přemýšlet jinak a hlavně pořád.

Kdybys mohl v Čechách změnit jednu věc, co by to bylo ?

Asi negativismus a lenost. Podle mě se tyto dvě vlastnosti hodně prolínají. Spousta lidí v ČR stále naříká, jak jsou na tom špatně a jak je všechno okolo nich špatně, ale nesnažín se to změnit. Určitě nemohou změnit vše a věřím, že mnoho z nich je opradu v tíživé situaci, pokud však budou své problémy neustále schovávat za neochotu udělat zásadní kroky pro zlepšení jejich situace, nemá smysl pokračovat v ústavičném naříkaní. Domnívám se, že často lidská lenost tak vyústí v nepřetržitý negativismus a upadání do permanentní letargie. Po setkání s takovými lidmi mám vždy pocit, že mi ubyla životní energie. 

www.thinkprague.com