Pod názvem sbírky Ti, kteří kradou mango se skrývá dvacet povídek napsaných jednotlivými účastníky kurzů. Nečekejte ovšem žádné ovocné orgie: název byl vymyšlen dodatečně a mango najdete jen v prvním a posledním textu, které tvoří jakési tematické ohraničení sbírky. Vzhledem k absenci jednotného námětu je před nás předložen velmi pestrý koktejl, v němž pořád narážíte na nové a nové chutě. Mnoho autorů se zabývá partnerskými vztahy. Najdete je tu v různé podobě, ať už jde o „sado-maso porno“ Růže v lilii (Kateřina Cinková) nebo třeba o teenagerovský vztah z povídky Nemi a Pavouk (Martina Pašingerová), či o dilema mezi kariérou a rodinou (Monika Čapková: Žal se odkládá, změna termínů). Každý si najde to své přesně podle chuti.

Cesta do hlubin spisovatelovy duše

V předmluvě Reného Nekudy se dočtete, že jde na sbírku nahlížet jako na „dokument současných

začínajících autorů“. Možná ještě zajímavější než tematická rozmanitost je však odlišnost stylu každého jednotlivého autora. Někteří píšou spisovným jazykem, jiní experimentují s hovorovým jazykem, extrém tvoří povídky Bez názvu Ondřeje Vašiny, kde nejsou nerespektována ani velká počáteční písmena.

Jak napovídá podtitul Povídky nejen do metra, sbírka je příjemný společník na cesty. Pouze však pro ty, kdo vlastní čtečku. Trh s elektronickými knihami se čím dál tím rychleji vyvíjí a je tedy příznačné, že se právě na něm objevují texty, které vnášejí do české literatury nový impuls. Kdo by (tak jako původně já) čekal, že povídky začínajících autorů budou poznamenány nezkušeností a hledáním vlastního stylu, bude  - alespoň u většiny povídek - příjemně překvapen. Jako celek je totiž sbírka Ti, kteří kradou mango báječným osvěžením. Dá se očekávat, že kromě manga jednou ukradnou její autoři i velkou část českých čtenářů.