Světoznámý režisér Steven Spielberg (Blade runner, Schindlerův seznam) po třech letech opět usedá na režisérské křeslo, aby spolu s producentem Peterem Jacksonem (Braindead, Pán prstenů) převedli na filmová plátna Tintina, původně belgický komiks od Hergého. Navíc celý snímek natáčeli pomocí speciální technologie a ve 3D. Jak to dopadlo?

Prostý příběh

Příběh je lineární, bez nějakých velkých vedlejších dějových odboček. Pojednává o mladém reportéru Tintinovi (Jamie Bell), jeho věrném psu Filutovi, neustále opilém a prokletém kapitánu Haddockovi (Andy Serkis), který soupeří s věčným nepřítelem Rackhamem (Daniel Craig). Tintin nevědomky na bleším trhu koupí model staré lodi, ve které je ukrytá hádanka. Než se naděje, dostane se do kolotoče událostí a vydává se na cestu za pokladem. Doprovod mu dělá jeho milovaný pes a kapitán Haddock, který je, jak už bylo řečeno, obětí několik set let trvající rodové nenávisti mezi Haddocky a Rackhamy.

A zase trochu něco jiného

Film není hraný v klasickém slova smyslu, ale je zachycen pomocí technologie motion-capture. Tedy opravdoví herci hrají někde ve studiu, jsou snímáni kamerami a poté digitálně předělávání na animované postavy. S touto metodou začal výrazně koketovat jako první Robert Zemeckis (Forrest gump, Polární Express, Beowulf) a nutno dodat, že Tintin vypadá, oproti např. Beowulfovi (2007), mnohem lépe. Markantní rozdíl je právě vidět u samotných postav – v Zemeckisově podání měly skelnaté a mrtvolné oči a prostředí působilo plasticky, u Tintina je svět mnohem živější. Fakt je, že technologické možnosti v té době byly jiné.

Kvantita není kvalita

Tintin je ukázkou mistrně zvládnutého řemesla. V mnoha případech, například při lodním souboji, si člověk s radostí užívá kamerové nájezdy, promyšlenou kompozici každého záběru nebo spektakulární efekty. Když divák pomyslí na to, jak se pan režisér bravurně vypořádal s tou a tou scénou, na tváři se mu objeví spokojený úsměv. Potud dobré, ale když přijde na druhou podstatnější část a to příběh, začíná zatím dobře namazaný stroj, trochu zadrhávat.

Děj je ve filmu hodně upozaděný a odehrává se pouze ve smyslu cestování z bodu A do bodu B, jež se nachází na druhém konci světa. Snímek je zbytečně přehuštěný akčními scénami, které jsou nám navíc předkládány ve zběsilém tempu, proto se časem k dalším eskapádám stavíme spíše apaticky.

Scénář dělal Steven Moffat, jehož televizní seriál Sherlock vykazuje stejně agresivní přístup, ale vždycky dokázal v půlce nabrat druhý dech a zpomalit. To není případ Tintina, proto finále působí spíše monotónně, než epicky. I když Tintin trvá 107 minut, dovedl bych si představit, že by ho tvůrci ještě o něco zkrátili. Možná by potom filmový zážitek nevyprchal skoro hned po skončení snímku.

Verdikt

Když se váš filmový koktejl skládá z takových ingrediencí jako je celosvětově proslulý režisér, stejně známý komiks, hodně peněz a filmařský um, nemůže vám vyjít nic jiného než „jen“ dobrá rodinná zábava. Škoda, že tvůrci až příliš dupou na plyn a tím upozaďují příběh.

70%