Strany zastoupené v parlamentu pomalu vybírají své kandidáty do blížících se prezidentských voleb plánovaných na rok 2013, neparlamentní strany tedy také nechtějí zůstávat pozadu a začínají vysílat své zástupce do předvolebního boje o přízeň voličů v prvních přímých volbách. Vedle klasického nominování poslanci nebo senátory skýtá přímá volba možnost kandidovat i s mandátem padesáti tisíc podpisů občanů, a právě toho chtějí využít menší uskupení. Po nezávislém Janu Fisherovi, podle všeho nejoblíbenějším bývalém premiérovi České republiky (pro kterého získat dostatečnou podporu zjevně nebude problém) tak o post prezidenta usiluje „zemanovec“ Miloš Zeman, lídryně Suverenity Jana Bobošíková nebo lidovecká europoslankyně Zuzana Roithová a nově i předseda Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomáš Vandas.

Kandidaturu v sobotu ohlásil jako reakci na výše jmenované, kteří již projevili zájem stát se novým prezidentem České republiky. Uvažoval o ní ovšem už v prosinci na svém osobním webu, když byl Poslaneckou sněmovnou přijat návrh na přímou volbu. Jako prezident by chtěl změnit především směr ubírání se české politiky, orientovat by se podle něho měla spíše na národ.

Dělnická strana sociální spravedlnosti je de facto nástupkyní zrušené Dělnické strany, bývá označována za krajně pravicovou a extrémistickou a jsou v ní podložené vazby na neonacistické skupiny jako Národní odpor apod. Po rozpuštění DS se začala DSSS prezentovat více jako normální politická strana, sestavuje síť lokálních organizací a plánuje se uplatnit především v komunální politice. Mezi hlavní oblasti jejího působení patří především anticiganismus, protiimigrantská politika a euroskepticismus, což jsou věci, na které by Tomáš Vandas jako prezident chtěl klást především důraz. V parlamentních volbách 2010 strana získala 1,14 %, tedy přepočtem 59 888 hlasů, pokud jsou její voliči disciplinovaní, jak to u stran podobného ražení bývá, je tu reálná šance, že by Tomáš Vandas potřebné množství podpisů získal.

Přímá volba prezidenta je sama o sobě dost kontroverzní téma. Podle výzkumů veřejného mínění přímou volbu podporuje většina obyvatel, což je fakt, kterého parlamentní strany náležitě využívají. Prakticky všechny ji mají zmíněnou ve svém progamu. Reálně je ovšem pochybné, zda o ni některé opravdu stojí, neboť by se nepochybně jedná o okrojení jejího vlivu. Současná vláda Petra Nečase však zápasí o poslední zbytky podpory z řad občanů a v zájmu obnovení důvěry nakonec změnila do té doby nepříliš souhlasný postoj k přímé volbě – na podzim roku 2013 si tedy poprvé v historii zvolíme prezidenta sami. Je ovšem česká společnost na přímou volbu dostatečně zralá a je vůbec přímá volba správným směrem? Pokud ano, zůstává otázkou, zdali jsme dostatečně uvědomělí, abychom mohli beze strachu nechat kandidovat právě postavy jako je Tomáš Vandas.