Úchylárny napříč živočišným spektrem aneb nejste v tom sami
Autor: Aneta Lesná (17. 3. 2014)
Žirafy a zlaté spršky
Žirafí samci své potencialní partnerky nejdříve podrobí "zkoušce moči". Samice při tomto ritualu ochotně spolupracují. "Když samec začne samici očichávat pozadí, ta spustí proud moči, z níž samec část zachytí do úst a ochutná ji." Pokud se nějaké samici samec velmi líbí, může prostě bez pobízení začít močit, když kolem ní prochází.
Koprofilní tlustokožci
Jako sekundarní prostředek páření slouží například hrochům výkaly. Narozdíl od rozhazování výkalů dominantními samci, které má jasnou značkovací funkci, je účel tohoto ritualu zatím pochopen pouze částečně. Když se teritorialní samec přiblíží k nějaké samici, ta odpoví něčím, čemu se říká submisivní defekace. Samice se otočí, skloní hlavu, vystrčí pozadí a začne kálet za pomalého vrtění ocasem. Zasypávání výkaly tedy při páření u hrochů zjevně slouží jako znamení submise.
Sadomasochistické paryby
Poněkud drsnější námluvy mají žraloci rodu Carcharhinus melanopterus. Bylo pozorováno, že po chvíli sledování skupinou samců byla samice dominantním samcem kousnuta do ocasu. Přestože ji to trochu zpomalilo, dokázala se na chvíli osvobodit. Za chvíli byla tímtéž samcem kousnuta do kůže v blízkosti ploutve. Pak samec zabořil její hlavu do písku a zavedl jeden za svých háků (obdoba penisu) do její kloaky. Kopulace trvala asi sedmdesát sekund. Přední žralokolog David Shiffman nedávno poukázal na to, že kousání by mohlo být nutným důsledkem páření se v trojrozměrném (a klouzavém) prostředí. "Zajišťuje to, že samec zůstane v dostatečné blízkosti samice, aby mohlo dojít ke kopulaci." Tento typ ritualů by mohl být důvodem, proč mají samice mnoha druhů žraloků tlustší a drsnější kůži než samci.
Gruppensex a crossdressing
Každé jaro se v jižní Manitobě probudí ze zimního spánku desetitisíce užovek proužkovaných (Thamnophis sirtalis parietalis) a začnou tvořit obrovská "pářící klubka". Když se objeví samice, vypustí feromon, který k ní přiláká stovky samců. Zajímavé je, že někteří samci mají tendenci ke cross-dressingu. Vypouštějí hormony podobné těm samičím, aby zaujali ostatní samce. Dlouho se předpokládalo, že tito samci získávají reproduktivní výhodu tím, že odvedou pozornost ostatních samců od samice. Australští a američtí vědci ale mají důvod se domnívat, že toto samičí mimikry má mnohem prozaičtější funkci. Maskovaní samci využívají ostatní ke zvýšení své tělesné teploty a minimalizování vlastního vystavení predatorům.
Sepie rodu Sepia plangon dovedly crossdressing k dokonalosti. Tito hlavonožci mění barvu své kůže s neuvěřitelnou přesností. Když se samec pokouší svést samici, změní pigmentaci kůže a vytvoří námluvní zbarvení. Když se objeví rival, změní barvu kůže na straně, kterou vidí druhý samec tak, aby připomínal samici. Samice ale stále vidí námluvní zbarvení. Vetřelec pár považuje za dvě samice a nechá prvního samce v klidu dokončit páření.
Kanibalismus a amputace
Existuje relativně velké množství druhů, které po páření ztrácí penis. Pozoruhodným příkladem je slimák rodu Chromodoris reticulata. Tito tvorové jsou považování za simultanní hermafrodity (mají samčí i samičí pohlavní organy). Bylo pozorováno, že po páření formou výměny spermatických buněk tito tvorové odhodí své penisy, které jim ale do čtyřiadvaceti hodin dorostou. Tajemství spočívá v jejich anatomii. Většinu penisu mají "namotanou" ve spirále uvnitř těla. Co se stane, až jim penis dojde, se ještě s jistotou neví.
Některé pavoučí samice mají ve zvyku požírat své sexualní partnery. V důsledku toho vznikl typ chování, při kterém samec nechá celý příslušný orgán v samici a dá se na útěk. "Eunuchovský fenomén" má ale také jiná možná vysvětlení. Zanecháním orgánu v samici se kupodivu prodlužuje doba přenosu pohlavních buněk. Navíc se někteří vědci domnívají, že jakousi "přidanou hodnotou" takovéto emaskulace je větší agresivita, tedy větší bojový potencial.
Svým sexualním kanibalismem jsou proslulé například také kudlanky. Ty nejdříve sežerou samci hlavu, čímž paradoxně dojde k urychlení stále probíhající kopulace.
Jak vidno, úchylové se vyskytují téměř všude a je jedno, zda je příslušné místo obydlené lidmi. Takže, úchylové všech zemí, nezoufejte! Jakkoli podivně to může znít, jste na každém kroku doslova obklopeni roji větších úchylů. Není to příjemný pocit?
Komentáře