Myslím, že mnoho lidí si nedovede vaši práci dost dobře představit. V čem je natolik odlišná od práce „běžné“ učitelky ?

Rozhodně to stojí více domácí přípravy, než na běžné základní škole. Ve třídě je sice méně žáků, ale každý z nich má jiné postižení, takže musí mít svůj individuální plán. Navíc je většinou každé dítě v jiném ročníku. V praxi to pak vypadá tak, že v hodině češtiny jeden čte, další umí půl abecedy a třetí už doplňuje i a y. Někdy je proto těžké stihnout  věnovat se všem žákům hodině. Je to i tím, že je málo asistentek, na které dlouhodobě nejsou peníze.

Jak jste říkala, dětí je ve třídě méně. Určitě je znáte lépe, než by bylo možné na ZŠ. Jaký  tedy máte vztah ke svým žákům ?

Znám velice dobře je i jejich povahu. Vím, jak bude dítě reagovat v konkrétní situaci, odhadnu i jejich výkony.  A protože je více znám, mám k nim samozřejmě i hlubší vztah. Dalo by se říci, že jsme  taková rodinná škola. A to i díky malému počtu dětí ve třídách. Také mám k dětem mnohem individuálnější přístup, snažím se rozvíjet i jejich sosobnost. Rozhodně to není jenom o plnění nějakých školních plánů a osnov. Práce s těmito dětmi vyžaduje mnohem více.

Co vám na vaší práci přijde nejlepší a co naopak ráda nemáte ?

Samotná práce s dětmi mě opravdu baví. Mám radost i z jejich sebemenších úspěchů. Vadí mi množství papírování, které kolem toho je. Díky administrativní práci zbývá méně času na přípravu hodin a doplácí na to pak samy děti.

V poslední době bývá často kritizováno, že romské děti končí ve zvláštních školách pouze kvůli svému sociálnímu původu a etnické příslušnosti. Setkala jste se s takovými případy v praxi ?

V naší škole se objevují romské děti zřídka. A  když, tak je to opravdu poue  kvůli tomu, že látku nezvládaly. S těmi, které u nás byly, mám dobré zkušenosti. Na rozdíl od mnohých jiných byly v chování bezproblémové, potíže měly pouze s učením. Dosud jsem se tedy s tím, že by dítě bylo umístěno do zvláštní školy pouze kvůli svému původu, na naší škole nesetkala. Uznávám ale, že na jiných školách je tomu často jinak.

Také se mluví o integraci dětí s lehkým mentálnm postižením do ZŠ. Myslíte si, že jde o dobrý nápad ? Budou to tyto děti zvládat ?

Pokud mám být upřímná, dle mého je to nesmysl a doufám, že k tomu nedojde. V praxi si to absolutně neumím představit a myslím, že to není možné. A to ani s osobním asistentem. Trpěly by tím děti postižené i zdravé. Děti s lehkým mentálním postižením mají často i poruchy chování a jsou velmi hyperaktivní. Svým spolužákům by tak narušovaly hodiny a ti by se toho moc nenaučili. Navíc se domnívám, že by byly šikanovány. A už vůbec si nedovedu představit, jak by to vypadalo o přestávkách. Ve zvláštních školách mají tyto děti zázemí, máme na ně mnoho času. Je to sytém, který dobře funguje již spoustu let. Nevím, proč by se to tedy mělo měnit.

Děkujeme za rozhovor a přejeme s dětmi mnoho úspěchů a trpělivosti.