Jako příklad je možno uvést práci policistů ze skupiny případových analýz v Bruntále. Přesto, že by měli zabraňovat internetové kriminalitě, služební počítač ani jednoho z nich nedisponuje připojením k internetové síti. Pokud se bez pomoci internetu neobejdou, nezbývá jim jiná možnost, než popadnout flash disk a vydat se s ním přes celou budovu do oddělení obecné kriminality. Taková nezbytná procházka jim moc efektivně pracovat neumožní. I pro jiné policejní útvary ale představuje internetové připojení problém.

Na třicet oslovených tuzemských služeben se ve svých zkušenostech se sítí shodlo. Internet jim chybí, a ti šťastlivci, kteří ho mají, nad ním stráví mládí. Jeho rychlost totiž odpovídá rychlosti připojení v Íránu.

Situaci znají i v Liberci. Pětipatrová budova, 80 zaměstnanců a dva počítače s připojením k síti. Na služebnách pak internet frčí rychlostí od 128 do 512 kbps. Tuhle rychlost by si české domácnosti mohly pamatovat z 90. let.

Takové podmínky policistům zabraňují komunikovat s úřady a jejich práce se protahuje na dlouhé hodiny.  Dnes je internet běžně dvacetkrát rychlejší. Internetoví zločinci si tak evidentně mohou dát pohov, tohle je jako závod zajíce a želvy, internetová kriminalita ale nezaspí a vytrvalost policie je sice důležitá, v tomhle případě ale přece jen nestačí.